Poslední den Obscene Extreme lze naprosto striktně rozdělit jednou jedinou a velmi výraznou dělící čárou. Způsobila ji kapela, která při svém koncertu rozjela grindcorovou párty, jakou areál Na Bojišti nepamatuje. Nikdy jsem nezažil tolik upřímných úsměvů, slz, obětí a ryzího nadšení. Do koncertu zapojila snad všechny v pitu a většina lidí, která se účastnila posledního dne a byla přítomna hned ráno, mluvila jen o tomto koncertě. Kdo tou kapelou byl? Švédští GOD MOTHER. Pojďme ale od počátku. Nejen kvůli GOD MOTHER se vyplatilo přivstat si.

První jsou na scéně DECULTIVATE. Česká, brutálně hardcorová apokalypsa, která odkazuje na to nejlepší, co v extrémní scéně kdy vzniklo. Trio, co zahraje patnáct minut a vy si přejete, aby to byla věčnost. Jestliže Radim běhá ze strany na stranu a neustále řve do mikrofonu, tak Radek je téměř nehybná socha, co krouhá na kytaru riffy utržené ze řetězu. Nejzábavnější pohled je ale na Mariána za bicí sestavou, který je velmi talentovaným instrumentalistou a pro mě i živě nejvýraznějším členem kapely. Člověka až překvapí kolik emocionálních figur může bubeník mít. Inu, posuďte sami.

Bosé nohy na scéně střídají lakovky. Sesle u bicích je prázdná a na bubenickém odposlechu sedí zkrvavená panenka. Kytarista má smoking a basák vězeňský overal a hanibalskou masku. DEEP DIRTY se svým goregrindem nejsou úplně šálkem kávy, který bych vyhledával. Jdu si dát hrneček černý s dvěma cukry. Tohle dnes po ránu fakt nedám. Z dálky jen slyším nekoordinovaný pískot. To když kapela rozdala publiku píšťalky, aby pískali do rytmu.

Věděl jsem, že GOD MOTHER budou dobří. Už jsem je před rokem viděl živě a bylo to super. Nikdy by mě ale nenapadlo, že na konci jejich setu budu mít vlhký oči, protože mě dojme švédská grindcorová kapela tím, jak bujarou párty dokáže udělat. Něco neslýchanýho. Kdybyste mi řekli, že budu na Obscene Extreme slzet láskou při setu grindcore kapely, budu vás mít za blázny. Přiznávám se k tomu, protože vím, že jsem nebyl sám.

Zpěvák Sebastian Campbell říkal, že se na Obscene fakt těšil. Festival znal a evidentně si to přišel užít. Vlastně celá kapela. Koncert začíná tím, že si mikrofon postavil tak daleko od scény, jak mu to jen kabel dovoloval. Už tady se snaží zapojovat do dění maximum lidí. Následně šplhá nahoru na konstrukci stage, leze na odposlechy, dává mikrofon všem, kdo projeví zájem a mě překvapuje, kdo všechno se u něj střídá. Skládá poklonu Michalu Radoňovi (zpěv v ERRANTES a ex-KOUDELNÍKŮV SYN), kterého následně pevně objímá, když za něj odzpívá téměř třetinu písně. U mikrofonu se takhle střídá pestrá škála skvělých hlasů. Jsou tu další maličkosti, jako polibek ruky, když mu crew pomáhají z odposlechu na stage, nebo projevy sounáležitosti s těmi pod scénou. GOD MOTHER budují atmosféru, kterou si za celou dobu festivalu nepamatuji.

V hledišti téměř po celou dobu sedí Čurby, velká část INHUMATE a dalších kapel a přihlížejí párty, která vrcholí tím, že se hraje improvizovaná podlézačka pod kabelem mikrofonu. Když Sebastian skáče ze scény a dělá při tom tempa jako byl plaval prsa, lidi ho nosí po areálu jako svého krále. Vlastně ne jako. Sebastian se stal králem tohoto ročníku. Na tenhle koncert a směs grindcore, lásky, zábavy a slz nezapomenu do konce života.

Další kapely to maj fakt těžký. Je mi jasný, že vrchol festivalu jsem prožil ještě před obědem a ještě pár hodin z toho poblouznění žiju. Jindy by mě určitě k publiku přikovali finští death metalisti CORPSESSED, ale v tuto chvíli udělám pár fotek a dojíždím ten vibe, co po areálu ještě poletuje.

Zpozorním až při BIO CRISIS. Na téhle kapele je zajímavé jediné. A sice to, jak dokáže švédský crust nakopnout jihoamerický temperament. Přímočará divočina ve stylu božských SKITSYSTEM, s mnohem divočejší prezentací při koncertě, mě začíná vracet do reality. V Mexiku zůstáváme i s THANATOLOGY, kteří vypadají, jakoby utekli z imperiální královské gardy ze Star Wars. Mají rudé mundůry a hrají death metal říznutý grindem. A mně na tom připadají nejzajímavější právě ty kostýmy.

BRUCEXCAMPBELL jsem skoro celý prožvanil, protože přijeli ČAD. SELF DECONSTRUCTION jsou japonský power-violence, který chystá splitko se SPEED!! NOISE!! HELL!!, kteří obrátili festival vzhůru nohama minulý rok. V trojčlenné sestavě zaujmou dvě dámy a hlavně pak kytaristka, která má na sobě japonské šatečky. Jako by právě vyskočila z nějakého manga filmu. Jdou do toho po hlavě, jako téměř každá japonská kapela, ale takové devastace, jako jejich kolegové minulý rok, nedosáhli. Ale možná u mě ještě doznívá ta GOD MOTHER vlna. Prostě, všechny kapely, co hrály ten den po nich, měly smůlu.

Co se nedaří Japoncům, vkládám do východní akvizice, která je nám přece jen blíže. Je to už rok, co jsem naposledy slyšel ČAD. Myslím, že to bylo na Family festu ve slovenské Smolenici. Tentokrát nastupují i s basou, kterou na sobě nemá Baška, ale legendární figura slovenské scény. S ČAD dorazil Hulo z kapel TESTIMONY a DAVOVÁ PSYCHÓZA. Koncert je to jak víno, Valér Tornád rozdává rány jak v boxerském zápase a Pišta sází jednu hitovku za druhou. Hraje se hodně z aktuální fošny a na konci setu jsou perly jako Konflikty a povinné Sekery a buzogáne. Málem jsem si vyřval hlasivky. Uteklo to s nimi hrozně rychle.

Schválně se jdu podívat, kolik srandy se užije na gumové jistotě zvané BIRDFLESH a mám pocit, že si všichni šetří nafukovací zvířátka a převleky až na večer, kdy festival povolá patologické španělské úchyláky z HAEMORRHAGE. Z dalších kapel, které jednoznačně zaujmou svojí image, jsou tu BUTCHER ABC, další japonská skvadra, tentokrát již značně provařená, protože svojí kárku táhne už od roku 1994. Hlavně baskytarista přitahuje pozornost fosforeskujícími strunami a plynovou maskou, do které má napevno zasazený mikrofon. Image tady ale jednoznačně vítězí nad goregrindovou hudbou.

Další letitou formací, která kopala základy švédské crustové scény jsou ASOCIAL. Kapela, která na počátku osmdesátek zažehla plamen, jehož záře osvicuje a inspiruje švédskou scénu dodnes. Koncert i po té skoro třicetileté pauze funguje, za což je třeba vyseknout poklonu. BENIGHTED jsou ten den asi nejtvrdší kapelou. Jejich směs brutálního death metalu a grindcoru nemá v agresivitě a ostrosti konkurenci, zvuk je kulervoucí a živá prezentace jakbysmet. Naprosto neošizená porce té nejextrémnější hudby.

AGROTÓXICO jsou ve své podstatě punkáči a akočliv začínali na začátku devadesátek, tak energie, která z nich jde, je téměř teenagerská. Bicí točí neúnavný punkový kolovrátek a od mikrofonu zní nekonečné vyřvávačky. Právě při jejich setu vzniká v pitu podivný útvar lidí, spojených k sobě nekonečnou igelitovou páskou, který se neustále otáčí a mě napadá, že vlastně nic nevystihuje jejich koncert lépe než tohle neúnavné těleso.

U punkové energie ještě zůstaneme, jen se přesuneme ještě víc do minulosti. Dokonce více jak o jednu dekádu. RATTUS se datují totiž od roku 1978 a jde tedy o jednu z nejstarších kapel, které na Obscene Extreme kdy zahrály. Mimochodem jde opět o kapelu, která nadefinovala finský punk, po deseti letech se rozpadla a dala se dohromady až po přelomu milénia. Živě to ale maká i po těch čtyřiceti (!!!) letech.

HAEMORRHAGE jsou ten den hlavní goregrindovou kapelou a Maty se přiznal, že si myslí, že trumfnou GUTALAX v tom, jakej čurbes na ně lidi udělají. No Maty, můžu tě ujistit, že GUTALAX pro tenhle ročník jednoznačně vládne, nafukovacách propriet bylo měné, lidí na scéně bylo méně a toaletních papírů také. Jediné čeho teklo více byla krev. Z GRAVE vidím jen počátek. Za prvé už téměř ryji držkou v zemi, za druhé mě štve rudé světlo, co na ně svítí. A stejně to nebude tak dobrý jako GOD MOTHER ani kdyby „You´ll Never See“ a „Soulless“ zahráli pětkrát dokola.