Kytarista DECULTIVATE a REST IN HASTE, promotér a produkční u Obscure production, týpek co před Brutal Assaultem dělá marketing festivalu a v průběhu organizuje třeba Meet&Greet akce, organizátor koncertů, cestovatel a tak bych mohl ještě nějakou dobu pokračovat. O novém albu DECULTIVATE nazvaném „Milovat“, o turné po Izraeli, o snech a budoucnosti ale i o tom, co nového nás čeká na Brutal Assaultu se budeme bavit v rozhovoru, kde se dotkneme témat cestovatelských nebo rodinných…

DECULTIVATE zaznamenali na scéně téměř raketový start. Odjeli jste během necelého roku a půl turné po Izraeli, máte za sebou Obscene Extreme, tuším dvakrát Fluff fest a desítky koncertů včetně společných s kapelami jako jsou NAPALM DEATH, vydanou desku a tak bych mohl pokračovat. Jak se to všechno stalo a v čem dle tvého tajemství úspěchu?

Snad zafungovalo to, že hrajeme styl, který tu nikdo nedělá (nebo o tom nevím)? A že se naživo snažíme hrát tak, jako kdyby nemělo být žádný zítra, haha? Těžko říct. Svou roli zřejmě hraje i fakt, že chceme hrát co nejvíc a bereme kdeco, protože začínající kapela by měla hrát prostě neustále. Nikdy nevíš, na jakým koncertě se objeví Čurby s nabídkou na Obscene Extreme!

Máš v tom naprostou pravdu. Mě kapela jako vy na domácí scéně hrozně dlouho chyběla. Našli jste “díru na trhu”, dá li se to takto říci. Ale krom toho, dokážeš říci, v čem jsou DECULTAVE jiní, než kapely, kde jsi hrál v minulosti?

Oproti dřívějším kapelám tady nedělám hudební kompromisy. DECULTIVATE znějí přesně tak, jak to cítím. S Mariánem sdílíme skladatelskej pohled na věc. Je mezi náma zvláštní chemie, která funguje i beze slov. Proto nenosím riffy z domova, ale songy vznikaj spontánně z jamování vždy v posledních patnácti minutách zkoušky. Hodně si taky vážím vztahu, který mezi sebou všichni máme. DECULTIVATE jsou jako rodina se stejnou motivací a cílem. Zní to banálně, ale až moc dobře vím, jak vzácný to je.

Mám tomu rozumět tak, že tvé předchozí kapely jako třeba REST IN HASTE bereš jako kompromis? Viděl jsem spoustu jejich koncertů, ale nikdy mě nenapadlo, žet tvé hudební srdce je až tak daleko. DECULTIVATE bylo hlavně z tvé strany pro mě velké překvapení. 

Určitě to je kompromis. REST IN HASTE jsou pět různých osobností s rozdílným hudebním vkusem. Což ale neznamená, že bych si za výsledkem nestál, naopak. V RIH jsem dal prostor svý zálibě v rockovější hudbě, odehráli jsme spoustu povedenejch koncertů a třeba poslední EP Fail to Retry mi přijde zdařilý. 

Moje muzikantský srdce je ale v jádru o daleko větší agresivitě, přímočarosti, živelnosti a naživo hlasitosti. Tohle DECULTIVATE naplňujou nejlíp. Kompromisu se tady nedopouštím jednoduše proto, že tady kytary píšu jenom já - s Mariánovou asistencí pochopitelně.

Jak jste se vy dva s Mariánem dali dohromady? Slyšel jsem historky o tom, že jste se setkali na koncertu HIM nebo jste se znali i před tím? Jeho v té době jediné domovské FLOWERS FOR WHORES jsi předpokládám znal…

Jakkoliv bizarně to může znít, opravdu jsme se poprvé potkali na bratislavským koncertě HIM v srpnu 2015. Tehdy jsme tam dělali produkci pod Obscure Promotion. Nezávazně jsme si řekli, že si zkusíme zahrát. Hned na první zkoušce vznikl asi hodinový záznam různých nápadů hodně v duchu Cursed a vůbec kanadský scény. S očima navrch hlavy jsme si řekli “tyvole, z toho by mohla bejt dobrá kapela”, haha… Fakt, že hraje ve FFW, jsem mu nechtěl věřit, protože jsem si pamatoval jinýho bubeníka. Na druhou stranu FFW jsem viděl naposledy v dubnu 2006.

To zní jako opravdu osudové setkání se vším všudy. Trochu osudově zní i název vaší desky. Proč právě „Milovat“? Někde jsem zaslechl, že pracovní název vašeho devítiminutové LP bylo „Drzá deska“.

Drzá deska je spíš taková přezdívka toho alba. Původní plán byl vydat sedmipalec nebo jednostranný desetipalec. A pak se objevil Ivan z Pushteeku, že nemáme být troškaři a že ten materiál vydá na LP a pěkně na obě strany. Vydat devítiminutovou nahrávku na LP je docela drzost, ne? Ostatně CALIFORNIA LOVE nebo LACK OF INTEREST se s tím taky nemazali. Původní název desky si pohrával s myšlenkou, že jsme generace, která bude svědkem konce současný civilizace. Ale to bylo moc velký klišé, tak jsme tomu dali lakonickej název Milovat, který vlastně ostře kontrastuje s hudební i textovou náplní. Možná to začneme používat jako koncept. Příští deska už dostala pracovní titul Pohrdat. Ačkoliv další nahrávka bude split s izraelskou kapelou ÖSTRA TORN.

To je zajímavá myšlenka. Máš osobně nějakou představu o tom, čeho budeš svědkem během svého života? Jinými slovy, na co naše lidstvo „dojede“? A opravdu myslíš, že to bude tak brzo?

Já vlastně nevím, jestli budeme svědky nějakýho konce. Jestli na něco dojedeme, tak na vlastní nepoučitelnost. Docela se věnuju historii, v poslední době především z knih Iana Kershawa a Timothyho Snydera. Opakovaně docházím k závěru, že lidstvo si v každý fázi svý existence myslelo, že je poučený z historie, že žije v nejmodernější a nejpokrokovější době, kde jevy jako útlak nebo dokonce vraždění lidí kvůli jinýmu názoru, víře nebo vzhledu už nemají místo. A přitom vždycky se pak něco takovýho stalo. Čeho budeme svědky? Dokola se opakující historie, tzn. násilí, mocenských her, konfliktů, všech forem útlaku, protože je to něco jako lidská přirozenost. A to jde ruku v ruce se slabostí lidí podléhat instantním mesiášům, co nabízej rychlá a jednoduchá řešení. Tím ovšem neříkám, že bysme měli nad tím vším rezignovat.

Zmínil jsi splitko. Vraťme se k tomu. S ÖSTRA TORN jste hráli na vašem turné po Izraeli. Jaký je příběh této spolupráce? A nevynech ani to, jak se tři kluci z Čech dostanou do Haify na koncert ÖSTRA TORN… 

Izrael vznikl jako spontánní nápad loni na jaře, když jsme hráli s KIDS INSANE. Prostě jsme si tehdy řekli “pojďme se hecnout a pojedem hrát do Izraele”. Nic hlubšího za tím nebylo. Rozhodující moment přišel v červenci, kdy jsme v Liberci (ahoj, Petro!) hráli s MOOM. Ti nám zařídili koncerty v Tel Avivu a Haifě, ubytovali nás a díky nim jsme poznali spoustu super lidí. Ostatně zpěvačka MOOM Sima zpívá v NOT ON TOUR, asi nejznámější punkový kapele v zemi. Izraelská punková scéna je inspirující. Lidí je v ní relativně málo, ale jsou ohromně aktivní na mnoha frontách. Každej hraje v pěti kapelách, podílí se na fungování nějakýho DIY místa, spravuje nahrávací studio, masteruje nahrávky, fotí, točí videoklipy apod. 

S ÖSTRA TORN jsme hráli v Haifě a na jejich set jsme zůstali jen zírat. Lidsky jsme si s nima sedli jako na turné dosud s nikým. Takže když na kopci nad Haifou padla otázka, jestli neuděláme split, přišlo to jako naprosto přirozený. A teď když o tom mluvím veřejně, tak to musíme dodělat, sakra... Dean a spol mají songy hotový a jdou nahrávat v září, my zatím máme rozpracovanej první song. Máme co dohánět.

Úplně mi bereš munici do rozhovoru, k Simě MOOM a NOT ON TOUR jsem se chtěl dostat v zápětí. MOOM jsem viděl minulý rok na Obscene Extreme a NOT ON TOUR jsme znal už dříve a celkem mě udivilo, že mají stejné členy. Sima má opravdu široký záběr od pohodovýho street punku až po bažinatý power violence. Vlastně mi obecně přijde ta scéně velmi zajímavá, její kapely tu celkem často hrají a vždy to stojí za to ať už jde o extrémy jako MOOM nebo roack’n’rolly jakými byla CARUSELA. Pokud je tam takový „nedostatek“  a ta scéna „drží víc pohromadě“ řeší se tam také politika? Fungují na Izraelský scéně Palestinci? Hraje se na obou stranách „zdi“?

Politiku jsem nechtěl moc rozebírat, říkal jsem si, že to je věc, se kterou se musej prát každej den, tak proč se v tom pitvat... Ale nakonec se tomu nedá vyhnout, protože je to prostě každodenní záležitost. Kromě choulostivý problematiky okupovaných území jsem občas vnímal takovej ten tlak být správný občan a vlastenec, obětovat se ve prospěch své země apod. A pak jsem slyšel historky, jak se tamní punks vyhejbali vojenský službě a byli za to za vyvrhele všude, domov nevyjímaje. Vyrůstat v tomhle není žádná sranda. Naši izraleský kamarádi nakonec všechny politický témata smáznuli heslem “I love the country, but I hate the state”. Pokud jde o Palestinu, nemůžu sloužit. Nepotkal jsem nikoho z Palestiny, kdo by byl “ve scéně”. Popravdě jsem ani neslyšel, že by někdo hrál v Palestině.

Obecně je izraelská scéna chudá na místa, kde se dá hrát. Plus si k tomu přidej Jeruzalém, kde máš kde hrát, ale nikoho to nezajímá a přitom je to největší město v Izraeli (teda bez aglomerace). Pokud si vzpomínám správně, NOT ON TOUR tam třeba nikdy nehráli. Nedostatek klubů se vlastně odráží na kvalitě scény. Kde můžeš hodně hrát? Nejblíž je Evropa. Jak se tam dostat? Prostě musíš bejt dobrej a makat na tom víc než evropský kapely. V podstatě skoro každej, koho jsme potkali, měl zkušenost s nějakým dlouhým evropským turné.

Jak jsi zmínil Simu, to ona je jediný spojení mezi MOOM a NOT ON TOUR. A ta mě inspirovala teda silně. Kromě dvou kapel má rapový alter ego SIMA NOON, hraje divadlo, točí seriály a příležitostně filmy a nedávno si otevřela “školu” zpěvu. A podobně kreativních lidí je na punkový scéně v Izraeli dost vysoká koncentrace. Ostatně třeba bubeník NOT ON TOUR má ještě jednu kapelu NIDFAKTA, kde nás “donutil” nazpívat backing vokály. V hebrejštině, haha.

Jeruzalém je zajímavé téma - máš nějaké vysvětlení proč se tam “Scéně” nedaří? Předpokládám, že dvě hlavní místa, kde žije je právě Tel-Aviv a Haifa…

Nedovedu to moc posoudit, moc času jsem tam nestrávil. Na malým prostoru je tam celkem pestrej mix náboženství. Ačkoliv dokážou vedle sebe existovat, různým konfrontacím se asi nedá úplně vyhnout. Z toho si odvozuju, že místní maj asi jiný starosti než chodit na punkový koncerty. Čert ví, ber to jako pohled člověka, co tam strávil jen týden - takže s velkou rezervou. Každopádně jsem slyšel, že na koncert nezávislý a třeba i známější kapely přijde v průměru pět lidí. Ostatně ani OM, když hráli v tamním (už přesunutým) klubu Uganda, neměli návštěvnost o moc větší. Jinak scéna jede především v Tel-Avivu a Haifa dotahuje.

Asi nejznámněší kytarovou kapelou venku jsou ORPHANED LAND. Díky tomu, že je ta scéna tak malá, jsou lidi i z nezávislé punkové scény propojeni s těmi známějšími kapelami? Bavil ses tam o nich s někým?

Haha, je vtipný, že zmiňuješ zrovna ORPHANED LAND, protože v Tel-Avivu jsme bydleli u jejich zvukaře. A to je ten samej člověk, kterej hraje v MOOM na basu. Takže ano, jsou propojení. Je to maličkej svět. Ale jinak jsme ORPHANED LAND moc neřešili. Neposlouchám je.

Tak pojďme k tomu, co aktuálně posloucháš. Máš nějaké tipy, co bys mohl doporučit?

Teď zrovna poslouchám kapely, se kterýma budem v září hrát. Jedni jsou LIKE RATS (10. září na Sedmičce), old school death a poctivej worship starejch DEATH, CARCASS, případně OBITUARY ze Southern Lordu. Pak poslouchám Blood Offerings od NECROT (11. září s nima jsme v Budapešti), skvělej old school death s kytaristou ze Saviours. NECROT fandím o trochu víc, protože mají v rámci tak rigidního žánru celkem nápaditej songwriting.

Obecně se ale za deathmetalistu vůbec nepovažuju, zmíněný kapely jsou velký výjimky. Jinak poslouchám poslední desku ALL PIGS MUST DIE, snažím se proniknout do nových BAPTISTS (velká inspirace pro DECULTIVATE). Poslouchám ale taky nový spacerockový LUMERIANS nebo psychedelickej kolovrátek WOODEN SHJIPS. Pak jsem objevil, že DESCENDENTS letos vydali nový EP, který je supr (mimochodem koncert v Mnichově byl skvělej). A kromě toho si pouštím třeba ROYAL REPUBLIC, protože jejich rokenrolovej kabaret mě na Mighty Sounds fakt bavil.

Když už jsi zmínil letní festivaly, angažuješ se na Brutal Assaultu a v Obscure production. Jak a kde se protly vaše cesty?

Někdy v květnu 2015 jsem zahlíd inzerát, že hledaj posilu do Obscure. Tak jsem se přihlásil a uspěl. V tý samý době jsem vyhrál i velmi lákavý výběrový řízení do jednoho mediálního domu, ale řek jsem si, že v médiích jsem už moc dlouho a že se nechci opakovat. Tak jsem dal přednost rokenrolu, haha.

S Obscurem mi do života doslova vtrhnul i Brutal Assault. Zrovna v týhle chvíli (polovina července) finišujeme další ročník a je to docela nátlak, ale děsně mě to baví. I za cenu toho, že červenec je pro mě úplně zabitej měsíc.

Kde jsi vlastně dělal předtím a jak se změnil život při práci pro Obscure? Také mě láká otázka jak vypadá standardní pracovní den někoho, kdo “dal přednost rock’n’rollu” :)

Začínal jsem v Českým rozhlase 1 - Radiožurnálu, v domácí redakci. Tam jsem zůstal zhruba čtyři roky. Pak jsem se na rok odsunul do PR oddělení jedný velký mediální agentury, jejímž majitelem je postrach televizních obrazovek, co má snad dvacet pořadů. Následně jsem se přesunul do deníku E15, kde jsem zůstal čtyři roky, ale poslední dva roky už byly půl napůl s Obscure. Do toho bylo spousta různejch aktivit kolem.

Díky Obscure se mi změnil život celkem zásadně. Na týhle práci miluju, jak strašně rychle poznáváš obrovský množství různorodejch lidí a jak intenzivní je interakce s nima. Pro introverta mýho ražení slušná škola. Jak vypadá standardní den? Je to agenturní práce. Tzn. tisíc drobnejch úkolů najednou, sdílený tabulky, deadliny, velmi flexibilní pracovní doba, stresy, ale taky spousta zábavy, těžce neformální prostředí a především hodně návyková možnost vidět “behind the scenes”.

Co z “behind de scenes” bylo pro tebe největší překvapení?

Největší překvapení? Čím starší kapela, tím pohodovější lidi asi? To možná ani není překvapení, ale spolupráce s protřelými veterány je daleko příjemnější než se služebně mladou kapelou, která hraje momentálně trendy žánr. 

Budeš mít vlastně v průběhu festivalu čas se podívat na nějakou kapelu? Pokud ano, na jaký se nejvíce těšíš?

První den bývá kritickej, pak už je to lepší a můžu stihnout alespoň kousky různých vystoupení. Po dlouhých deseti letech bych chtěl vidět CONVERGE = nejlepší hardcorovou kapelu ve vesmíru, bez diskuzí. Snad trefím i ALUK TODOLO, který mě vzali bizarní kombinací (asi?) blacku a v podstatě krautrockovejch bicích. Pak mě zajímá, jak zní naživo hudební terorismus v podání FULL OF HELL, protože jsem zatím neměl tu čest. Z dlouholetýho kamarádství bych asi neměl chybět na HORSKH a CELESTE. Možná bych chtěl vidět TOXIC HOLOCAUST, MUNICIPAL WASTE a HIRAX. Případně bych si chtěl doplnit vzdělání a konečně vidět naživo AT THE GATES, DEAD CONGREGATION a UNLEASHED. Uff, docela dlouhej seznam. Takže stopro nevyjde ani polovina z toho, haha.

Předpokládám, že FULL OF HELL budeš nadšenej, viděl jsem dvakrát a vždy to byla špička, naposledy na Obscene Extreme. Mimochodem malou odbočkou k tomuto festivalu, jak se vám hrálo tam s DECULTIVATE a jak sis Obscene užil? Na svém prvním Obscene jsi byl už v roce 2002 a teď jsi měl velkou pauzu do minulého roku - co byla pro tebe největší změna, když jsi letos nebo minulý rok festival navštívil?

Hraní na OEF byla obrovská čest a jeden z top zážitků. Užil jsem si to moc, potkal spoustu známých, bylo to skvělý! Vlastně až s odstupem času mi došlo, jak výjimečnýho podniku jsme se stali součástí. I třeba s ohledem na God Mother, který říkali cosi, že pět let snili právě o Obscenu. Čurby, jestli tohle čteš, moc děkujeme, že jsme tam mohli být! A musím taky poděkovat všem lidem, který nás podporovali a ve správnou chvíli na správném místě našeptávali, hehe.

Můj první Obscene byl už v roce 2002, to je fakt. Tehdy jsem to dokonce zatajil před rodiči, kam přesně jedu, protože jsem se bál, že to nedaj. Ale byli nakonec v pohodě. Tehdy byla na OEF samozřejmě nesrovnatelně nižší účast, vstupný bylo za 500 tuším a já měl na celej festival jen 1500 a přežil jsem. Jel jsem tam kvůli ABORTED, který jsem ale jako na potvoru prospal. Jak je rozdíl mezi léty 2002 a 2018? Tehdy to byla v rámci možnosti “seriózní” akce. To nemyslím nijak zle, ale festivalový panoptikum a přehlídka bizarních kostýmů přišla až o pár let později. Všeobecně uvolněná a přívětivá atmosféra tam ovšem byla už tehdy.

Druhý festival, kde jste letos zanechali opravdu hluboký dojem byl Fluff fest. Jak sis užil ten? Koncert tu byl snad ještě lepší než na Obscenu.

Musím souhlasit. Nic proti Obscenu, ale Fluff byl ještě o chloupek lepší. Svou roli samozřejmě sehrálo, že jsme hráli před devátou večer - a to jsme měli původně hrát ještě později. Lidi se tam trousili už 20 minut před naším začátkem, nakonec jich mohlo být odhadem ke třem stovkám. Neskutečný! Radim to tam pak zkosil až do pátý řady určitě. Takže za mě celkovej dojem suprovej! Bylo skvělý sdílet pódium se SEE YOU IN HELL, PRUGELKNABE/TRIGGER, MOOM, KRAOST, JOHNY FOXTER. Obzvlášť MOOM dávali jak svině.

A teď zpátky k BRUTAL ASSAULTU. Chystají se letos nějaké novinky? Četl jsme něco o preorderu na merch, rozšíření veg zóny i o tom, že se hlavní vedení letos vypravilo na Hellfest čerpat inspiraci… Můžeš o tomto říci něco dalšího, případně doplnit další noviny, které nás čekají?

Jestli dovolíš, já bych letos vypíchnul především fanzinovou výstavu a zároveň fanzinovou čítárnu. Řekněme, že právě v kultuře fanzinů 90. let má Brutal Assault svoje kořeny. Výstava/čítárna a s tím související koutek, kde si každý bude moci vyrobit fanzin sám, bude v novým prostoru Bastionu X. Takže otevíráme další kus pevnosti veřejnosti. Vchod hledej za horor kinem ;) Jinak bych rád letos zútulnil press centrum. Snad se dílo podaří. Na Hellfest se podnikla výprava za inspirací, to je pravda, ale já chyběl, takže bohužel nemůžu sloužit. 

Ty mi bereš otázky přímo od úst, fanzinové výstavce jsem se chtěl věnovat hned v zápětí. Psací stroj pamatuji i já, když jsem někdy ve třinácti nebo dvanácti psal první články. To bude velká nostalgie. Vím, že krom fanzinového “pokojíčku” se chystá i panelová debata o fanzinech s Karlem Veselým, Milošem Hrochem na téma angažovanost a fanziny, můžeš nám říci trochu více o této akci, případě bude diskuzí na dané téma více?

Je to tak, součástí fanzinový výstavy budou i přednášky. Téma s Milošem a Karlem je jen špičkou ledovce, protože toho bude víc. Na fanziny a underground přelomu 80. a 90. let budou vzpomínat také členové BROKEN HOPE, MESSIAH, NOCTURNUS AD, ale také Ross z IMMOLATION nebo Bohouš Němec a Bruno z HYPNOS.

Minulý rok se strhla poměrně bouřlivá diskuze kolem stánku Antify a kolem Sea Shepherd, kteří zaštítili jednu s hlavním scén. Proč je za tebe důležité to, aby na Brutal Assaultu podobné organizace byly? 

Jejich přítomnost chápu jako konkrétní příklad toho, jak se Brutal Assault snaží prezentovat - jako svobodomyslná akce zaměřená proti jakékoliv formě netolerance.

Pojďme ještě k jednomu tématu. Nějakou dobu jsi byl na blízkovýchodních studií a celkem krátce před válkou i v Sýrii. Co Tě vedlo ke studiu a proč právě Sýrie?

Ten svět mě přitahoval vždycky, ale studovat prezenčně v Plzni nebylo jednoduchý, když zároveň studuješ a pracuješ v Praze. Zkoušky jsem sice skládal, ale nic si z toho vlastně neodnášel, protože jsem tam během semestrů jezdil málo. Tak jsem to ukončil. Stejně bych nedal státnice z arabštiny, haha.

Nicméně bylo přínosný poznávat svět středního východu bez evropskýho kontextu. Došlo mi třeba, jak je evropským pohledem zatížená i terminologie - my tvrdíme, že jde o “blízký východ”, ale oni často vůbec necítí, že by byli “od něčeho na východ”, jestli si rozumíme…

Sýrie byl spontánní nápad. Asi mě částečně inspiroval příběh T. E. Lawrence? Projel jsem jí za tři týdny celou křížem krážem a je mi neskutečně líto, že řada míst, který mám na fotkách, už prostě neexistuje, nebo vypadá zásadně jinak.

Jak na tebe tenkrát Sýrie a lidi v ní působili? Zaregistroval jsi nějaké náznaky toho, že by se ta země mohla za několik let úplně rozložit?

Projel jsem relativně dost zemí třetího světa a musím říct, že Syřani byli jedni z nejmilejších a nejochotnějších lidí, který jsem kdy potkal. Úsměvy na tváři, nefalšovaná snaha pomoct, třeba pro stopaře hotovej ráj na zemi - nikde jsem nestál na silnici déle než pět minut. 

Nicméně i přesto si vzpomínám na jistej pocit zmaru ze státního aparátu - mladý lidi chtěli poznávat svět, získávat zkušenosti, ale jejich sny narážely na tvrdou byrokratickou mašinérii. Vycestovat na zkušenou do zahraničí? Takřka nemožný.

Pokud jsi toho už tolik projel je nějaké místo, kam by jsi se chtěl vrátit a případně proč by se chtěl vracet? 

S Alžbětou jsme si řekli, že se na stáří odstěhujem do Laosu.Třeba jih země? Nebo Luang Prabang? Byli jsme v Laosu dva roky po sobě a bylo vidět, jak jde ta země ekonomicky rychle kupředu. Ale přístup lidí zůstává stejnej - nikam se moc nehonit, ničím se nestresovat, všechno nějak dopadne, pohoda. Celkem jsem v Laosu v tomhle ultra pomalým životním tempu strávil dva měsíce. Návrat do pracovního shonu v Praze byl fakt krutej...

Chystáš se teď v nejbližší době někam? Případně je nějaká země, kterou bys chtěl projet s kapelou v rámci turné?

Narazil jsem na zajímavý punkový kontakty v Nepálu nebo v Jižní Africe. DECULTIVATE jsou logisticky a technicky velmi nenáročná kapela se smyslem pro dobrodružství, takže nevylučuju vůbec nic. Navíc tohle je pro mě jedna z esencí punku - nabourávání zažitejch klišé, kam se jezdí hrát.

Jako “běžnej smrtelník” se chci už dlouho podívat do Uzbekistánu a Tádžikistánu, celkově prozkoumat střední Asii. Ale nejdřív musím počkat, až dcera povyroste. Všechno popořadě.

Držím palce při cestování i kapele. Když už jsi zmínil dceru, jak moc náročné bylo zkloubit hudbu s tou esencí punku, práci, rodinu?

Nebudu lhát, občas je to docela komplikovanej time management a já se učím za pochodu. Ale věřím, že už přicházím na kloub nějaký ideální rovnováze mezi hudbou a rodinou. Zároveň ale nechci, aby to vyznělo, že má jít o úplně oddělený světy ve smyslu "až si splním otcovský povinnosti, můžu jít na koncert". Moje žena má k týhle subkultuře taky celkem blízko, takže mi přijde logický ty světy naopak brzy propojit.Obecně se docela bavím představou, že Dora v tomhle prostředí bude vyrůstat a bude jí to připadat naprosto normální. Tak uvidíme, jestli příští rok dáme Obscene i Fluff jako rodinnou dovolenou, haha.

Tak Obscene Extreme má v tomhle velmi solidní zázemí a kdykoliv nahlídnu do Kinder Grinder týpíček, tak se tam děti skvěle baví, ať už si dělají warpainty nebo zkouší tetovat pomeranče. Poslední slova patří tobě, pokud máš nějaký vzkaz našim čtenářům, případně pokud je něco, na co jsme zapomněli a ty bys to rád zmínil. Za sebe moc děkuji, že sis na nás našel čas v rušné době před  Brutal Assaultem a přeji mnoho úspěchu jak  Brutal Assaultu, tak Obscure, tak samozřejmě DECULTIVATE!

Já moc děkuju za zájem o rozhovor! Choďte na koncerty a podporujte lokální kapely!