OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Torontskí CANCER BATS sú hlavne na hardcoreovej scéne už nejaké roky pojem, neznámi nie sú ani u nás a obzvlášť ku Košiciam majú blízko, ich koncert v utorok 17. júla rozhodne nebol prvý a gitarista Scott Midletton má manželku od nás. Ja som s nimi naživo mal tú česť až teraz a ich ďalšia návšteva v meste bola dôvodom, prečo sa ísť opäť pozrieť do Tabačky, kde som bol naposledy pred poldruha rokom. Trochu prekvapil začiatok koncertu o deviatej večer, ale vzhľadom na počet predkapiel nula a to, že umelci tohto žánru nehrajú mamutie dvojhodinové sety, bolo vcelku jasné, že nikto nebude musieť odchádzať predčasne, aby stihol MHD domov.
Koncert sa konal v malej sále, ktorá pre zhruba stovku návštevníkov bola tak akurát. Priestor má – s výnimkou baru – príjemne retro undergroundový nádych, neveľa svetla, nízke pódium, na ktorom to CANCER BATS o deviatej odpálili. Fungujú od roku 2004, na konte majú šesť albumov a stovky koncertov po svete, niet sa teda čo čudovať, že na jednej strane išlo o ťažkých profíkov, na druhej strane o srdciarov, ktorí obzvlášť v osobe frontmana Liama Cormiera nešetrili radosťou z toho, že sú opäť na známom mieste a medzi priateľmi. (Kanaďania majú povesť slušňákov, ale Liam sa ňou pokúšal otriasť hojným fuckovaním.) Aktuálne boli/sú na turné k aktuálnemu albumu „The Spark That Moves“ z apríla tohto roku, fanúšikovia teda mali možnosť počuť naživo nové skladby a k nim výber zo starších vecí.
Hudobne sú CANCER BATS hardcoreovou kapelou, ktorá sa veľmi nespolieha na hitovosť a melódie, skôr na sonickú agresiu, naliehavosť, drásavosť a energiu. Kanaďania čerpajú aj z punku, metalu, sludge a neraz sa dal zachytiť i veľmi antikvárny hardrockový riff. Od fanúšikov BLACK SABBATH, ktorí spolu účinkujú aj v tribute kolektíve BAT SABBATH, nič prekvapivého. Aby to bolo ešte pestrejšie, nedali sa prepočuť ani „južanské“ či noise rockové riffy a v istých melodických momentoch štyria chlapíci z Toronta (zostavu tvoria ešte Mike Peters za bicími a Jaye R. Schwarzer na base) vyznievali ako poriadne metalová verzia toho najlepšieho z grunge. Ťažká a nabrúsená hudba s kričanými vokálmi rozpútala hustý spotený kotol, na ktorý sa zo zadných radov dalo dovidieť len sčasti, atmosférou to ale celé pripomenulo legendárna časy Átria spred toľkých rokov, že napísať to číslom, človek sa až vydesí. Vydarená akcia z dielne Tvoja Matka Booking, podľa predpokladu hodina a každý bol spokojný.
Foto: Laci Schürger
Searching For Zero (2015)
Dead Set On Living (2012)
Bears, Mayors, Scraps & Bones (2010)
Hail Destroyer (2008)
Birthing The Giant (2006)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.