OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako včera se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti! A dnes i porce mimohudebních zážitků protože tu hořelo, vypadl proud na celý večerní program a jelo se na záložní zdroje. K tomu všemu dal Rudi Rus metalový kvíz jen na 68 procent!!!. Dnes tu máme kapely: H20, RAVELIN 7, UNCURED, MYRKUR, LAIBACH, CONVERGE.
H20 – Za největší párty dne. Za break dance na podiu. Za to, že Toby Morse ve věku 48 let dokáže v circle pitu předehnat lidi o generaci mladší, zpívat a ani se nezadýchat. A víte proč? Protože je straight edge ;). Za hostovačky, ve kterých hrál Tobyho zhruba třináctiletý syn. Za covery BLACK SABBATH zpívané na odposlechu.
RAVELIN 7 – Za hluboké smutné písničky, při kterých máte rozesmátý rohlík místo pusy. Za to, že potvrzení této kapely pro mě definitivně ukončilo myšlenky na to, že bych letos na Brutal nejel. Za koncert s příběhem. Za tanečnost. Za emoční lomcovák „Mikroválky“.
UNCURED – Za mladické nadšení. Za to, že se naučili česky „děkujem“.
MYRKUR – Za optický vjem. Za skandinávskou krásu a ladnost. Za svatební šaty.
LAIBACH – Za pochodovost, která neuhnula. Za to, že nám všem ukázali, jak by zněli RAMMSTEIN, kdyby jim spadl řetěz. Za uhrančivou vizualitu.
CONVERGE – Za to, že před tou maniakální šelmou s mikrofonem si nikdo nemůže bejt jistej. Za skopnutou lampu - budiž jí pod pódiem lehko. Za nejdivočejší rytmiku dne.
Speciální díky:
CARNIFEX – Za motivující poselství Coryho Arforda v jeho praskajícím outfitu, ve kterém vypadá jako vnuk JABBY THE HUTTA. Přestávám žrát a začínám cvičit!
Hasiči – Za to, že nenechali festival lehnout popelem, když zdi pevnosti začaly hořet při MYRKUR.
Gastrotip: Stánek Srí Lanky – speciálně kombinace kořeněná červená řepa, dhál ze žutý čočky a rejže. Geniální dýňový krém u stánku beze jména.
Diskuzní otázka: jak se vám líbí autodrom na Brutal Assaultu?
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.