Říkali, že když pojedu na Brutal Assault, už nikdy nebudu stejný. Že je to ona pověstná "life changing experience". Nelhali. Běžný svět je takový nějaký tichý, klidný… Nudný… Obyčejný...

Jo, je to tak, byl jsem na Brutalu poprvé. A zpětně sám moc nerozumím tomu, že jsem tak dlouho odolával. Buď do toho něco vlezlo, nebo jsem asi nesebral odvahu. Projít branou josefovské pevnosti je jako vstoupit do jiného světa, do svébytného města, jehož obyvatele spojuje jediná hudba - metal. Ale zároveň jsou místní otevření natolik, aby nepohrdli něčím jiným. Je to přehlídka módních stylů, uměřenosti i excentričnosti, běžných tváří z ulice, metalheads na plný úvazek i těch, kteří se schovávali za maskami. Klobouk dolů, pařit se v kostýmu rakouského čerta nebo tolkienovských nazgúlů, to určitě zrovna letos nebyl žádný med.

Co mi nejvíce utkvělo z nehudebních věcí? Rozhodně areál. Nejen ten unikátní genius loci, u kterém už byly napsány stovky stránek. Hlavně to, jak skvěle všechno fungovalo. Prakticky žádné fronty, jídelních stánků tolik, že by se šlo pět dnů bavit jenom zkoumáním gastronomických zákoutí. Krámky se vším - od bot, přes čepice, po trička a šperky. A taky s deskami, ty jsem si užil obzvláště a domácí fonotéku úspěšně rozšířil. I pár knížek jsem si přivezl - z hudebního festivalu!

Hudebně mi teď všechno, co si pustím přijde tak nějak soft. Chybí tomu ta zvuková hutnost živého podání. A propós - zvuk: Jak to dělají, že to všechno zní tak dobře. Za celý festival jsem se nesetkal se špatně nazvučenou kapelou. Opět profesionální výkon, před kterým smekám.

Pokud jde o hudbu, zvolil jsem trochu amatérský přístup, jdouce spíše po velkých jménech. Objevovat můžu příště. A navíc jsem se i za běhu učil, že podstatné je si vybírat a šetřit síly, protože Brutal Assault, to je i fyzický zážitek. Převelice jsem si užil BEHEMOTH a GOJIRU. V obou případech to byly koncerty, které jakoby svými parametry ani na festival nepatřily: Velkolepé, ba epické, působivé v souhře hudby a světel, v případě Behemoth ještě navíc hodně divadelní. WARDRUNA a MYRKUR (již stará známá, škoda že jí v Josefově nepřály okolnosti) uhranuli, byly to zážitky mimo běžné koncertní vnímání. Myrkur má alespoň ten metalový spodní proud, Wardruna byla jako z jiného světa a opět jeden z nejsilnějších zážitků. Stejně tak jako SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY - co ti převedli v nepříliš ideálním hracím čase byla pecka, kterou jsem si navíc užil z první řady. Věděl jsem, že je Smutnice dobré album a kapela jeho kvality dokázala potvrdit i v živém vystoupení.

Zklamáním byla SEPULTURA (zvláště, když jsem před nedávnem viděl SOULFLY Maxe Cavalery a jejich koncert jsem si užil podstatně více). Ale možná jsem jí nevěnoval dostatek pozornosti utíkaje na GOBLIN, kteří byli výborní a pohladili bývalé srdce filmového vědce.Jsem rád, že jsem si vychutnal spoustu legend, MARDUK, AT THE GATES, ROOT, MINISTRY… I těch pár letmo zaslechnutých vystoupení zaujalo. Slibuju, že za rok budu objevovat více. Nebo se to alespoň pokusím.

I další, slyšení je třeba jen na jednu dvě skladby stáli za to. Jsem rád, že jsem tam byl. Brutal mě lapil do svých osidel. Asi už vím, jak si představit snovou dovolenou.