Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Copak mi to ti NIGHT VERSES na svém třetím albu provedli? Kde je ta skupina, kterou jsem doufal vidět jako novou reinkarnaci THE MARS VOLTA? Já vím, doba popularity THE MARS VOLTA a jejich následovníků je už asi dávno pryč, ale stejně stále hledám někoho, kdo by dokázal tvořit podobně divokou i lehkou extravagantní show. NIGHT VERSES byli hodně nadějní již na svém debutu, který se nesl v duchu vřískavé formy post-hardcoru. Bylo tam ale i plno paralel k progresem naplněným skupinám jako THE FALL OF TROY nebo CIRCA SURVIVE. Druhé album „Into the Vanishing Light“ opět evokovalo mé oblíbence CIRCA SURVIVE, prostě hudba z velké části postavená na svérázných základech, které položili právě THE MARS VOLTA, jen vokál tak nějak zhrubnul.
Letos však přišlo třetí album a zdá se, že skupina je najednou trochu jinde. Na „From the Gallery of Sleep“ zmizela ona divoká uřvanost a to, co nám teď NIGHT VERSES servírují, je hudba, která od zmíněných THE MARS VOLTA dokráčela až k podobnosti s úplně jinou ikonou současné progresivní scény, a to američany ANIMALS AS LEADERS. Obrovský podíl na tom má především změna vokálu, který vlastně téměř zmizel. A to co z něj zbylo, je už jen občasný recitativ podobný rádiovému brumlání. Pryč je ukřičený zpěv z minulého alba, který přes svou kvalitu a osobitost dokázal i trochu lézt na nervy.
Co tedy zůstalo? No sakra hodně, navíc to co zůstalo se rozrostlo do větší variability a propracovanosti. Na mysli mám vlastní instrumentální složku skladeb, která logicky musela přebrat prim. Nyní už pouze jako trojice, bez původního vokalisty a zakládajícího člena Douglase Robinsona, nám NIGHT VERSES roztáčejí technické vyhrávky v různých tempech a aranžích, vzdušné kytarové linky roubují do kroutící se rytmiky a nezapomínají ani na odlehčené pasáže plné uvolněnosti. Nebo naopak na drsné kytarové řezání. Přesto ale není mnou zmíněné připodobnění k ANIMALS AS LEADERS až úplně košer. Podobnost se dá najít v bravurní instrumentální práci, celkové vyznění je ale trochu jinde.
Tam kde by ANIMALS AS LEADERS předváděli své technické divočiny, se NIGHT VERSES naopak vrhají do plynulých rozvojů motivů, tam kde ANIMALS AS LEADERS neustále zbystřují posluchačovu pozornost změnami temp a zvukovými výstřelky, tam NIGHT VERSES postupují klidnou silou v náladovém kolotoči vyhrávek. Tam kde ANIMALS AS LEADERS točí své důrazné rytmy, NIGHT VERSES jdou spíše cestou rockově průzračných melodií. NIGHT VERSES tak dosahují toho, co dle mého soudu chybělo právě na desce „The Madness of Many“ od ANIMALS AS LEADERS. Tím něčím myslím smysluplnou stavbu skladeb bez přetechnizovaných exhibicí. A přestože je v mnohých momentech jasné, že nedostatkem invence a hráčských kvalit to rozhodně není, umírněnost a střídmost zde dokazuje ono mnohokrát prokázané, že méně je někdy více. Největší devizou tak pro „From the Gallery of Sleep“ jsou komplexně fungující skladby.
I když se hůře smiřuji s chybějícím vokálem, jednoznačně kvituji, jak zásadní krok skupina udělala a jak bravurně se jí podařilo poskládat veškeré své instrumentální ekvilibristiky do funkčního celku. I když je to občas dost divoké, stále to nádherně drží pohromadě a obsahuje plno různě rozvrstvených nálad. Tohle se bude těžko překonávat.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.