Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když jsem před nedávnem hledal dokumentární filmy o válce ve Vietnamu, našel jsem jeden seriál, který dle referencí překonává všechny ostatní. Už u prvního dílu z deseti jsem si všiml hudby. Rukopis některých fragmentů mi byl povědomý. Až tehdy jsem zjistil, že za ním nestojí nikdo jiný, než Trent Reznor z NINE INCH NAILS a Atticus Ross. Od té doby jsem si tento zneklidňující válečný soundtrack proháněl ušima snad každý den, což se mi asi ještě nikdy se soundtrackem k dokumentárnímu seriálu nestalo.
Pokud jde o Rosse, ten s Trentem Raznorem rozhodně nespolupracuje poprvé.
David Fincher dal ty dva dohromady už u několika svých filmů. Za všechny jmenujme „The Social Network“ nebo „The Girl with the Dragon Tattoo“ a zdaleka nejen to. Za poslední dva roky jsou spolu podepsáni pod šest dalších projektů. Sám Ross fungoval jako producent a programátor pro NINE INCH NAILS od roku 2006 a před dvěma lety se stal jejich oficiálním členem. Má za sebou i produkce pro kapely jako KORN nebo spolupráci s BAD RELIGION nebo PINK.
Vraťme se ale k vietnamskému soundtracku. Většinou se používají ambientní plochy, do kterých je vkládán nervózní klavír a nenápadné rytmizující spodky. Barva zvuků se přitom stále mění a kroutí, nabírají disharmonické tvary, špiní se od noisu i industriálu. Málokdy tu vyhřezne silný melodický motiv, ale to, jak zvuk tvoří atmosféru, je dechberoucí. Hudba je svým způsobem meditativní, vyklidněná a znejisťující současně. Hraje si často s mrazivostí a chladem. Místy skučí jako meluzína, která pozvolna přechází do zvuku, který se snaží napodobit ječící sirény. Jindy připomíná instrumentální verzi NINE INCH NAILS, kteří se rozhodli hrát postrock, ale neví, kudy do toho.
Jen málokdy se kompozice pouštějí do agresivnějších výpadů a nekompromisního tempa, jako je tomu například u „Justified Response“. Ovšem i takové ojedinělé momenty tu jsou. Pokud si odmyslím dokument, který rozhodně stojí za zhlédnutí, je tento soubor zvukových nálad parádním dobarvením nastupujícího podzimu.
Skvělý dokumentární seriál a ještě lepší soundtrack.
1. Less Likely
2. Four Enclosed Walls
3. The Forever Rain
4. Remnants
5. Other Ways To Get To The Same Place
6. Torn Polaroid
7. Before Dawn
8. What Comes Back
9. Justified Response
10. Counting Ticks
11. A World Away
12. The Right Things
13. Passing The Point
14. Strangers In Lockstep
15. Before And After Faith
16. The Same Dream
17. Haunted
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
