Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když jsem před nedávnem hledal dokumentární filmy o válce ve Vietnamu, našel jsem jeden seriál, který dle referencí překonává všechny ostatní. Už u prvního dílu z deseti jsem si všiml hudby. Rukopis některých fragmentů mi byl povědomý. Až tehdy jsem zjistil, že za ním nestojí nikdo jiný, než Trent Reznor z NINE INCH NAILS a Atticus Ross. Od té doby jsem si tento zneklidňující válečný soundtrack proháněl ušima snad každý den, což se mi asi ještě nikdy se soundtrackem k dokumentárnímu seriálu nestalo.
Pokud jde o Rosse, ten s Trentem Raznorem rozhodně nespolupracuje poprvé.
David Fincher dal ty dva dohromady už u několika svých filmů. Za všechny jmenujme „The Social Network“ nebo „The Girl with the Dragon Tattoo“ a zdaleka nejen to. Za poslední dva roky jsou spolu podepsáni pod šest dalších projektů. Sám Ross fungoval jako producent a programátor pro NINE INCH NAILS od roku 2006 a před dvěma lety se stal jejich oficiálním členem. Má za sebou i produkce pro kapely jako KORN nebo spolupráci s BAD RELIGION nebo PINK.
Vraťme se ale k vietnamskému soundtracku. Většinou se používají ambientní plochy, do kterých je vkládán nervózní klavír a nenápadné rytmizující spodky. Barva zvuků se přitom stále mění a kroutí, nabírají disharmonické tvary, špiní se od noisu i industriálu. Málokdy tu vyhřezne silný melodický motiv, ale to, jak zvuk tvoří atmosféru, je dechberoucí. Hudba je svým způsobem meditativní, vyklidněná a znejisťující současně. Hraje si často s mrazivostí a chladem. Místy skučí jako meluzína, která pozvolna přechází do zvuku, který se snaží napodobit ječící sirény. Jindy připomíná instrumentální verzi NINE INCH NAILS, kteří se rozhodli hrát postrock, ale neví, kudy do toho.
Jen málokdy se kompozice pouštějí do agresivnějších výpadů a nekompromisního tempa, jako je tomu například u „Justified Response“. Ovšem i takové ojedinělé momenty tu jsou. Pokud si odmyslím dokument, který rozhodně stojí za zhlédnutí, je tento soubor zvukových nálad parádním dobarvením nastupujícího podzimu.
Skvělý dokumentární seriál a ještě lepší soundtrack.
1. Less Likely
2. Four Enclosed Walls
3. The Forever Rain
4. Remnants
5. Other Ways To Get To The Same Place
6. Torn Polaroid
7. Before Dawn
8. What Comes Back
9. Justified Response
10. Counting Ticks
11. A World Away
12. The Right Things
13. Passing The Point
14. Strangers In Lockstep
15. Before And After Faith
16. The Same Dream
17. Haunted
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
