Neodolal jsem. Zajít si občas na nějaké přiznané poctivé Béčko je prostě fajn. Po skvělé akční jízdě MISSION: IMPOSSIBLE – FALLOUT, který byl typickým zástupcem čistokrevné špionské akce, je tu další typický kousek pro akční subžánr. Tentokráte s příšerou v hlavní roli – MEG: MONSTRUM Z HLUBIN. Oba filmy mají společné to, že jsou dělány s určitou poctivostí, která jim sune hodnocení nahoru. Pokaždé ale jiným způsobem.

Tam, kde první film zachraňuje herecká akrobacie Toma Cruise a hmatatelná akce bez zbytečného CGI a speciálních efektů, druhý exceluje přesně na opačném poli. Do přerostlého žraloka se díky asijským producentům napumpovalo dost peněz, aby bylo možné vyrenderovat opravdu velkorysé scény s vizuálně věrnou příšerou, takže očekávané Sharkenado se nekoná. Tam, kde situaci nezachrání scénář nebo herecké výkony, nastupuje počítač. Oba filmy mají vzácně výtečně vybalancovanou akci, humor a napětí. Každý v jiným poměrech, ale přesně vyladěné podle toho, co kterému sluší.

MISSION: IMPOSSIBLE – FALLOUT

Příběh vlastně nemá moc smysl řešit, stejně jako v devadesátkovém seriálu. Přijde úkol, je tu tým hodně osobitých agentů, kteří ho přijmou, všechno se párkrát pokálí a zamotá, takže je nutné improvizovat a po všech těch peripetiích všechno dobře skončí. Jako vždy.

Simon Pegg dodává vtipné hlášky, Tom Cruise promyšlenou akci, která je přesně na té hranici, kdy je velmi absurdní a přehnaná, ale ještě není úplně směšná. Klobouk se musí smeknout před tím, jak téměř šedesátník Cruise předvádí naprosto skvělé výkony bez dvojníka (seskok z letadla se točil 104 krát než se to konečně uspokojivě povedlo).

Navíc se tu skvěle pracuje s hudbou, doporučuji si někdy soundtrack pustit. Už si moc nepamatuji, kdy mě naposledy tak moc bavila akce, ať už šlo o scénu na toaletách, zběsilou jízdu v Paříži nebo velkolepou honičku v helikoptérách, gradující do ještě většího finále. Rozhodně akční film roku, pokud nepočítám Marveláky.

8/10

MEG: MONSTRUM Z HLUBIN

Musím říci, že na postavy tu snad měl někdo šablonu. Je tu naprosto archetypální skvadra charakterů, od tvrďacké pokérované hackerky s lesbickým hairstylem, přes přechytralou malou holčičku, říkající obnažené pravdy s dětskou nevinností, až po hloupého miliardáře. A samozřejmě spousta dalších včetně Jasona Stathama v hlavní roli. Chemie, potřebná pro úroveň tohoto filmu, mezi nimi funguje, všichni jsou dostatečně zapamatovatelní a skoro dopředu už víte, kdo přežije a kdo bude jen krmí pro „monstrum“.

Příběh se jednoduchý. Na vědecké stanici zjistí, že dno Mariánského příkopu je jen fake a pod ním je další svět. S novými zvířátky. Jednu ponorku něco napadne a tak povolají Stathama, který je jediný, kdo je může zachránit, protože s tím „něco“ měl už zkušenost. Tomu se moc nechce, ale protože je v ponorce jeho ex, tak do toho jde. No a hádejte. Ano, k velkému překvapení je dole naštvaná prehistorická paryba. Pink. Pandořina skříňka je otevřena. Příběh ale není za tak důležitý.

Prim tu hrají parádně zpracované akční scény s přerostlým žralokem, které by i Ernest Hemingway záviděl. Není to sice tak hluboké, ale figury a chemie mezi nimi funguje, můžete se podívat na závod megalodona a Stathama v plavbě i na to, co se stane, když monstrum dorazí na přeplněnou asijskou pláž, případně jestli přežije koupající se jorkšírek. Nic pro intelektuály. Já jsem čekal něco mnohem „béčkovějšího“ a nakonec mě opravdu bavilo, jak dobře jsou díky rozpočtu všechny efekty udělány.

7/10