LEECH - Sapperlot
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
SUMAC pro mě vždy byli zlým alter egem k těm známějším kapelám jejích členů. Těmi nejsou nikdo jiný než hlavní pilíř labelu Hydrahead Aaron Turner známý ISIS a OLD MAN GLOOM a Brian Cook z RUSSIAN CIRCLES, který v minulosti prošel bandami typu BOTCH nebo THESE ARMS ARE SNAKES. Tyto dva ještě doplňuje Nick Yacyshyn z BAPTISTS za bicí sestavou. Zvuk SUMAC byl vždy podzemnější, kompozice méně stravitelné, zvuk rezavější. Novinka je vlastně přesně taková, jakou jsem ji chtěl.
Nejkratší skladba má dvanáct minut a nejdelší více jak jednadvacet. Na této ploše trojka zkoumá zátiší nepravidelných zpomalených sekanic, které topí do bažin a noisových mlh. Výsledkem je deska, která rozhodně není na první dobrou. Je tu obrovská plocha pro to, aby se pokusili prozkoumat zatím neodtajněná zákoutí subžánru, kterému se uvyklo říkat post-metal.
Dělají to s experimentální hravostí a hlubokou zkušeností v oboru opravdu temné nepřístupné hudby. Víc než kdy jindy je znát, že sem vylívají přesně ty nápady, které by byly neprůchodné v jejich domácích kapelách. Ať už jde o pětiminutový kolovrátek na počátku skladby „Arcing Silver“ nebo naopak zlámané rytmy, drone noisové kytarové špíny a skřípance v „Ecstasy of Unbecoming“.
Noví SUMAC nabízejí náladovou procházku v temnotě. Neuspokojivou kolekci zvuků, které zneklidňují. Obrazy kolem vás staví skrze nástroje, které jsou krajní a extrémní. Domovské kapely jako RUSSIAN CIRCLES nebo ISIS jsou proti tomu mainstream. Nejde ale o krajní cestu bez účelu. SUMAC se beze zbytku daří budovat ponurou až děsivou atmosféru, kterou v tomto ranku moc kapel nemá.
Hromada hudebního děsu, která se pohybuje nepravidelným krokem na rezavých nahýlech neutěšenou bažinou.
8 / 10
Aaron Turner
- kytara, vokály
Nick Yacyshyn
- bicí
Brian Cook
- basa
1. The Task
2. Attis' Blade
3. Arcing Silver
4. Ecstasy Of Unbecoming
May You Be Held (2020)
Love In Shadow (2018)
WFMU (Live) (2018)
What One Becomes (2016)
The Deal (2015)
Osekat tie zbytocnosti na velkost EP a bolo by to super
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.