Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na počátku roku jsem dělal průvan ve skříních a vypadlo na mě mnoho restů. Jedním z nich je rok staré album SECT, o kterém by byl hřích se nezmínit. Unikátní sestava k sobě poutá bývalé členy kapel, jakými byli CATHARSIS, EARTH CRISIS, DAY OF SUFFERING, FALL OUT BOY nebo kultovní CURSED. Sestava veteránů, kteří dobře vědí, co dělat.
„No Cure For Death“ jsou krátké, vybroušené hobliny kovu, které vám dřou kůži. Jen dvě skladby z desítky přesahují stopáž dvou minut a vůbec to nevadí. Do těchto šrapnelů je napěchováno tolik zdravé agrese, že na to jiné kapely potřebují minimálně pět vinylových koláčů v plné stopáži. Slovy klasika: „Sedmnáct minut???“.„Ale jakejch!!!“.
SECT tu balancují na hraně nekompromisního grindcore, švédského metalu a těžkotonážního hardcoreu. Společným jmenovatelem je vegan straight edge. Všichni členové tomu vlastně něco dodávají, neboť každý přichází z trochu jiné hardcoreové krajiny. Riffy a zvuk kytar jsou zatěžkané a dusné, ale současně v sobě mají primitivní energii, která je žene kupředu nezastavitelnou silou. Určitý druh špíny dodává i kytarista James Chang.
Texty a jednoznačně pevný postoj kapely má na svědomí Chris Colohan. To samo o sobě je pečeť kvality. Tenhle chlapík nemá ve zvyku dělat přešlapy. Jako obvykle texty reflektují společnost, jsou aktuální a dotýkají se například i náboženství. Pokud se v nich budete dloubat, najdete v nich i na nevelké stopáži spoustu myšlenek.
Poslední skladba lehce vybočuje. Je epičtější, melodičtější, delší, hitovější, valivější a pomalejší. I v této poloze SECT přesně ví, co dělají. Více vyniká text, každá věta je nad melodickými, proplétajícími se kytarami jako rána kladivem.
SECT jsou zásah do černého. Nekompromisní, jasně profilovaná kapela, která na aktuální desce předkládá přesně ten typ extrému, jaký mi dlouho chyběl. Žárné kudrlinky a příkrasy. Přímá cesta k věci a smysluplná fůze hardcoreu a metalu.
Hardcoreová mašina řízená veterány scény, kteří ovládají svoje řemeslo na úrovni grandmaster.
9 / 10
Skladby
1. Open Grave
2. Day For Night
3. Crocodile Prayers
4. Reality's Wake
5. Stripes
6. Liberal Arts
7. Born // Razed
8. Transaction
9. Least Resistance
10. Avoidance Ritual
Diskografie
No Cure For Death (2017) Sect (2016)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2017 Vydavatel: Southern Lord Stopáž: 16:56
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.