Irové THERAPY? jako by minulých deset let byli na nějaké výzkumné cestě. Neustálé střídání vydavatele i výrazné změny hudebního obsahu, který nabízely jejich poslední desky, příliš nepřispěly tomu, aby se skupina byť jen přiblížila v oné pověstné chvilce slávy, které se dočkala před více jak dvaceti lety. V době vrcholné popularity MTV se strefili albem „Troublegum“ přesně do té polohy, která byla příhodná pro televizní obrazovky. S úpadkem MTV jako by se ale trochu ztratili z očí. Přesto s neúprosnou vytrvalostí kráčeli dál svou cestou, a když si uvědomíme, že vlastně trvale ignorovali trendy, je až s podivem, že se dožili letošního vydání patnáctého studiového alba.

Pro mnohé fanoušků „Troublegum“ bylo už minulé „Disquiet“ velmi potěšujícím návratem k stylu z devadesátých let. Aktuální „Cleave“ pokračuje ještě hlouběji a při jeho poslechu zapomenete na dřívější pokusy o pomalejší a náladovější polohy, kterými Irové zkoušeli proměnit svou tvář v období alba „Crooked Timber“, a nutno dodat že celkem úspěšně. Současní THERAPY? jsou zpět v tom jednoduchém a rychle odsýpajícím stylu krátkých svižných skladeb, kde až v punkovém rytmu zakládají vše na základním riffu, kolem kterého už jen rozvíjí a modelují melodické vsuvky a refrény. Vše tak stojí a padá na jednu dobrou, na údernosti a trefnosti onoho základního motivu, který na vás skupina bez skrupulí vystřelí. Obrovskou roli tak nakonec hrají aranže, které buď onen nosný riff podpoří, podaří se dát do souladu tempo a mix s důrazným zvukem, razancí a až industriální chladností, nebo hrozí nebezpečí, že daný riff skončí jen v bezzubém točení se v prázdnu. Jedno a druhé spolu musí fungovat. Jak se tento model podařil v roce 1994 na „Troublegum“, na „Cleave“ se k tomu THERAPY? blíží tak nějak nesměle, přesto podle mě mnohem povedeněji než na kolegou Radicalcutem odsouzeném „One Cure Fits All“.

Zajímavý fakt, který si zaslouží zdůraznit, je účast producenta Chrise Sheldona (FOO FIGHTERS, OCEANSIZE, BIFFY CLYRO), který kdysi produkoval zmíněné „Troublegum“. Ono to do sebe ostatně perfektně zapadá. Koho jiného by si také THERAPY? měli vzít k sobě, pokud chtěli nahrát album vzbuzující reminiscence na jejich nejslavnější opus. A to, že chtěli, je podle mě zřejmé právě díky tomuto producentovi. Ten se naposledy u skupiny objevil s albem „High Anxiety“, které, světe div se, bylo v podobném duchu, možná místy až trochu za post-punkovou čarou směrem ke skupinám jako BAD RELIGION. Každopádně produkce a zvuk je na „Cleave“ oblast vydařená, pokud za úspěch budeme považovat hodně velkou podobnost s „Troublegum“. Ostrá studenost zvuku krátkým úderným skladbám sluší, takže proč ne.

Co se jednotlivých skladeb týče, je zřejmá jistá nevyrovnanost. Snaha sekat hitovku za hitovkou je zbraň plná i slepých nábojů. Nikdy se totiž nepovede vyladit skladby do stejné úrovně a určité propady tak zabolí více, než kdyby skupina prostě přistoupila na fakt, že je třeba občas trochu vybočit a vyplnit čas v jiném stylu a tempu. „Cleave“ prostě není až tak nabité nápady a zajímavě rozjeté skladby často ztrácejí energii a chybí dostatek vzruchu. Přesto se podařilo skupině najít hodně slušné základní motivy, kterým na kráse ubírá jen fakt, že jsou mnohdy až přílišnou variací již jednou slyšeného. Zapomenout je třeba na jakoukoli neotřelost a originalitu, kterou nabízelo třeba již zmíněné album „Crooked Timber“. Asociace s „Troublegum“ je potřeba brát jako samozřejmost a v případě, že vám to nebude připadat jako parodie, mají THERAPY? vlastně vyhráno.