OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Znovuzrozený TITANIC s galionovou erbovní figurou brněnského dráčka v posledních létech zažívá, řekl bych, velmi úspěšné období. Znovu vydává alba („Double Time“ a „Metalovej svátek živě“), čile koncertuje a u fanoušků je díky tomu ve stále větším kurzu. Nová studiová nahrávka se proto zdála být logickým pokračováním, ale ke smutku všech příznivců téhle žijící heavymetalové legendy stále tak nějak nepřicházela. Až na začátku letošního léta se objevila zpráva o novince, která se zahalí do červené, bude se pyšnit zvláštně rozechvělým názvem „Soumrak Titánů“ a TITANIC na ní slibuje zase jednou parádní výlet nekonečným oceánem těžkého kovu.
Jak se později ukázalo, přívlastek „nová“ dostal v případě některých novinkových skladeb poněkud odlišný význam, neboť dotyčné kousky pocházejí z hluboké historie kapely a objevily se podle všeho na poměrně neznámém, živě nahraném demu „Eso Hertz“ z roku 1987. Tak neznámém, že jeho existence ušla dokonce i autorovi těchto řádek – aniž by si tím ovšem chtěl činit jakýkoliv nárok na vševědoucnost. Současný studiový zvuk a jasný kapelní rukopis však zastínily jejich letitý původ, takže do koloritu nového (zde už bez pochybností) alba zapadly bezvadně a naprosto bezbolestně.
Jako startovní výstřel zazní uhrančivé blues Martina Škaroupky a po něm i „Pěkný vokno“, což je hned na začátek skladba jako hrom, přestože vlastně postrádá klasický refrén. Kytarový riff hučí jako vosí roj chycený do pytle, baskytara nádherně a důrazně pulzuje a jeden zrovna cítí až v kostech, že přesně takhle zní TITANIC ve výsostné formě. Volně přecházíme do „Kam se schovám“, v níž onen opojný posluchačův pocit přetrvává. Vynikají i ty nejmenší detaily velmi důsledného (chtělo by se říct „heavy“) zvuku a přestože jedeme na tradiční metalové pohonné prostředky, skladba je znovu skvělým kusem. Obdobně se to má i s „Eso Herz“, poklonou nejklasičtějšímu těžkému kovu s přídechem IRON MAIDEN, a titulní skladbou alba, kamenným, téměř powermetalovým monolitem, v dobrém smyslu rozvíjejícím tradici nejdůležitějších kusů „Double Time“, totiž „Hráče“ a „Zrcadla“.
A zavedený scénář ještě na malou chvíli neopouštíme. Povedl se jak „Rohatej“, plížící se s urputným výrazem ve tváři kolem uhrančivě šedivé TITANICovské zdi nářků, tak také „Rock´n´roll Man“, parádně roztáčející ruletu „Marthusových“ bicích a nabízející rovněž velmi zvučný ústřední motiv. O to překvapivější se pak jeví být následující „V pekle procitnem“, jež nechává člověka prakticky bez varování tak nějak chladným a není nic, čím by s ním tahle skladba pohnula. Situaci napravuje poctivě šlapající „Netradiční hodokvas“ s nenásilně užitým tradičním „hejováním“ a textem alá „Zahradní slavnost“, bohužel však naposledy pro zbytek hracího času alba. Ten je fakticky rozmělněn až téměř do ztracena mezi baladou „Boží mlýny“, jež znovu zůstává dlužna pověsti a fazóně pověstné „Figuríny“, a úplným finále „Bude fajn“, skladbou, která sice nezní úplně marně, ale do síly první půle desky má stále poměrně daleko.
Špatný konec zde ovšem navzdory všem poučkám nekorunuje špatné dílo, to vůbec ne. Osobně ho vlastně víc než co jiného beru jen za takovou kaňku na kráse „Soumraku Titánů“. Kaňku, která sice ukápla poměrně nepěkně, zbytečně a zakryla proto malou část celého toho jinak moc pěkně leštěného kovového výjevu, ale především kapku, s níž si album jako celek hravě poradí a nedá si kvůli ní zkazit dobré renomé. Ostatně stejně jako samotný TITANIC, jemuž jde bezpochyby celé tohle album moc dobře k duhu.
Parádní výlet nekonečným oceánem těžkého kovu, na nějž vás nevezme nikdo jiný tak, jako právě TITANIC. A že trochu sprchne? Klid, na absenci koroze to nemá žádný vliv.
7,5 / 10
Zdeněk Černý
- kytara, zpěv
Georgi "Joro" Enchev
- kytara
Milan Hanák
- baskytara
Martin "Marthus" Škaroupka
- bicí
1. Pěkný vokno
2. Kam se schovám
3. Eso Herz
4. Soumrak Titánů
5. Rohatej
6. Rock'n'Roll Man
7. V pekle procitnem
8. Netradiční hodokvas
9. Boží mlýny
10. Bude fajn
ON (2021)
Soumrak Titánů živě (2020)
Soumrak Titánů (2018)
Metalovej svátek živě (2016)
Double Time (2013)
Rockové balady (1995)
3 (1993)
Ábel (1990)
Metal Celebration (1989)
Vydáno: 2018
Vydavatel: Vinná muška s.r.o.
Stopáž: 40:19
Produkce: TITANIC Studio: Studio Shaark
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.