Z řecké Soluně pochází Ilias Kakanis, kluk co stojí za ambiciózním a hlavně zajímavým projektem ONCE UPON A WINTER. Minulé album nasbíralo na Youtube velmi rychle více jak 100k přehrání a novinka „.existence“ se vydává mnohem dál v zajímavých záchvěvech, které minulá tvorba jen naznačovala. Tím je instrumentální postrock, který plnými hrstmi bere z jiných netradičních subžánrů. Používá sedmdesátkové kytary, epické motivy na pomezí teatrálnosti i dřevní progrockové postupy. Ve své podstatě je to moderněji proaranžované baladické retro, zabalené do postrocku, které staví na klavírních linkách, pochmurných sólech a oldschoolových synth zvucích.

Ony sedmdesátkové a osmdesátkové motivy mají nebezpečně nostalgické aroma. Mnohokrát jsem si vzpomněl hlavně na hudbu Petra Hapky, kterou ozdobil bezpočet filmů a seriálů v sedmdesátých a osmdesátých létech. Ilias Kakanis je takový Hapka, který tyto čtyřicet let staré postupy oprašuje a přidává k nim, velmi decentně, současné prvky i typické balkánské kytarové šmrdlačky.

Asi nejpovedenější je skladba „In The Chronicles of Mediocre Egos“, která krásně pracuje se vším výše zmíněným. Nebojí se retroklávesových plachet, melancholických až patetických melodií a uprostřed ani kytarové epické ejakulace, která si s Petrem Hapkou nezadá opravdu v ničem. A že je to místy na hranici kýče? No jasně, že je – ale tady mi to z nějakých důvodů vůbec nevadí.