OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vpravdě sysifovskou trpělivostí se musel obrnět fanoušek teplických MOTORBAND, jenž si vloni v létě koupil jejich tehdy zbrusu nové CD „V“. Spolu s ním totiž obdržel i speciální kód, na jehož základě mu bylo přislíbeno si v předstihu a exkluzivně stáhnout film „Restart“, zaobírající se celou historií skupiny, pikantnostmi z jejího života a všemi jejími vzlety a pády. Jenže ouha. Film šel nakonec nejdřív do kin a pak mu byla ještě přiklepnuta exkluzivní premiéra na TV Rebel, to vše samozřejmě za stálého podivu majitelů zmiňovaného CD, jimž byl onen speciální kód pořád k ničemu.
Až po dlouhých šestnácti měsících od vydání „V“ zveřejnila skupina celý film na youtube.com a majitelům kompaktů umožnila si jej konečně stáhnout… Trochu to připomíná osud MOTORBANDu samotného, že? Vždycky to užuž vypadalo a pak najednou nic.
Všem heavymetalovým fanouškům po shlédnutí „Restartu“ jistě na mysli vytane film „A Story Of Anvil“, který podobně dokumentárním způsobem rekapituloval nekonečné snažení kanadské heavymetalové úderky ANVIL, jež se po vlastně totožném raketovém zážehu na samotném startu své kariéry rovněž znovu ne a ne dostat na piedestaly nejvyšší, a tohle jejich marné snažení se táhne už celá desetiletí.
„Restart“ má však hned několik odlišných specifik, nejspíše proto, že jde zkrátka o český film o české skupině, a ještě k tomu z velké většiny soustředěný na revoluční období, kdy u nás spolu se střídáním režimů docházelo i k překotným společenským změnám, jež v Kanadě mohli zažít jen velmi těžko.
Čtěte také: MOTORBAND - Nikdy se nevrátí pohádka mládí aneb kapela jediné sestavy?
Z mého pohledu se v něm režisér Miloslav „Mumli“ Levek (mimochodem nějaký čas bubeník dalšího teplického spolku HLAHOL) oprávněně věnuje skupině, která si podobný zájem jednoznačně zaslouží, neboť MOTORBAND zkrátka byl obrovským fenoménem československého heavy metalu přelomu osmdesátých a devadesátých let. A jeho pozdější vývoj a existence jen podtrhuje to, že v tomto směru zajímavější kapelu u nás asi nenajdete. Vždyť kdo z těch ostatních vrcholných hráčů měl dokonale našlápnuto k fantastickým zítřkům, dosáhl na album u (západo)německé gramofirmy, poté náhle spadl jako bájný Ikaros až na úplnou zem a přes přečetné pokusy se z tohohle pádu až do dnešních dnů nikdy pořádně nevzpamatoval?
Sympatické je, že na rozdíl od ANVIL si zde MOTORBAND, potažmo kytarista Libor „Máča“ Matejčik alias jeho hlavní hybatel a ústřední motor, odpovídají i na otázku „Co jsme dělali špatně?“ Těch momentů je vlastně více a je pozoruhodné, jak v nich občas „Máča“ působí jako neřízená střela, která sice stoprocentně ví, čeho chce dosáhnout, ale naprosto selhává, jakmile dojde na klíčová rozhodnutí. Tady mám samozřejmě na mysli zejména vypuzení Kamila Střihavky ze skupiny, ale třeba i (možná další osudové) ucuknutí od rozhodnutí emigrovat na tehdejší „západ“ a opuštění v té době zásadního parťáka Pavla Hurčíka. Dojetí, které v tu chvíli „Máča“ neskrývá před kamerou, to ostatně jen dokresluje.
Jinak myslím, že „Restart“ se musí líbit především všem pamětníkům jak počátků MOTORBANDu, tak také formování domácí scény v oněch časech obecně, protože jak spolu oba tyto momenty úzce souvisely, tak jsou také pojaty i ve scénáři. Dostává se proto i na svědectví dalších ikon zrodu československého heavy metalu (mj. třeba Aleš Brichta, Josef Vojtek nebo Dan Bárta), mezi nimž vyniká výpověď „guru“ Petra Jandy, jehož vzpomínky na MOTORBAND i na mnohé další představitele metalového úsvitu u nás jsou mimochodem rovněž jedním z nejsvětlejších okamžiků celého filmu. A třebaže celková stopáž 126 minut by mohla někomu připadat jako zbytečně dlouhá filmová porce (obzvláště, když většina z ní je věnována právě krátce před a porevolučním časům), já si to rozhodně nemyslím a vydržel jsem v příjemném, nostalgií nakaženém rozpoložení až do úplného konce. Takhle se skutečně důstojně vypráví o žijící legendě – a, přiznejme si to – nic jiného samozřejmě MOTORBAND nejsou.
Foto ilustrativní z facebookového profilu skupiny.
Příjemně nostalgické curriculum vitae MOTORBANDu.
9 / 10
Vydáno: 2017
Stopáž: 2:06:00
Dokumentární /Hudební
Česko, 2017, 126 min.
Režie: Miloslav Levek
Kamera: Miloslav Levek
Hrají: Libor Matejčik, Kamil Střihavka, Josef Vojtek, Petr Janda, Aleš Brichta, Ota Váňa, Radek Hurčík, Tomáš Krulich, Klaudius Kryšpín, Michal Pavlíček, Roman Holý a další
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.