UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Máme tu favorita na Oskara. Nový Spider-man zatím sbírá jednu cenu za druhou a je nejjasnějším kandidátem na nejlepší animovaný film roku. Konečně. Po Loganovi je tu další zpracování Marveláckého světa, které se vymyká. Nezapadá sice do pečlivě budovaného expandovaného multiversa, ale to je možno brát i jako přednost. Tento film stojí a funguje sám o sobě, podobně jako třeba fungovali Watchmeni. Při tom všem ale po znalcích neustále pomrkává a dává odkazy, které ocení fajnšmekři. Některé věci vám budou dávat více smyslu, pokud postavy na place už znáte a víte, co je žene kupředu, ale je to spíše přidaná hodnota, než cokoliv jiného.
Přiznám se, že když jsem po Venomovi viděl v potitulkové scéně upoutávku na tento film, měl jsem z toho trochu smíšené dojmy. Venom se nevydařil a to byl velmi jednoduchý origin. Ukázka vypadala jako mnohem složitější „splácanina“, při které se sejde hned několik Spidermanů z různých dimenzí. Tedy mnoho možností, jak by se to mohlo celé překombinovat. Mnoho cest k tomu, aby se celý příběh s několika hlavními postavami rozpadl. Kupodivu se tento koncept podařilo tvůrcům udržet a udělat tak, že jsem se bavil jak já, tak šestileté děti kolem. Obě dvě skupiny se smály na jiných místech, ale obě dvě skupiny rozuměly ději, ačkoliv nebyl nijak triviální.
Pro některé možná bude překvapením, že hlavním hrdinou není Peter Parker, ale Miles Morales. Ten se ale v komiksovém světě objevuje již nějakou dobu a jeho postavu představila i poslední tříáčková hra Marvel’s Spider-man, kde je celkem srozumitelně načrtnutý Milesův příběh.
Jedna drobnost pro všechny hnidopichy, kteří negativně komentují barvu pleti hlavního hrdiny – Miles Morales nikdy nebyl bílý a ani jeho předloha nikdy nebyla.
A o čem film tedy je? Máme tu kluka, který rád sprejuje, jeho táta je policista, co nemá rád Spider-mana. Shodou okolností jeho syna kousne pavouk a je svědkem chvíle, kdy Peter Parker jako Spider-man umírá ve chvíli, ve které se otevře díra do paralelních dimenzí. Díky tomu se na scéně objevují další Spider-mani. Krom čtyřicetiletého „ztroskotance“ Petera Parkera je tu třeba černobílý noirový Spider-man z třicátých let, Spider-vepř nebo manga Spider Mech-warrior z budoucnosti. Zdá se vám to ujeté? Nebojte se toho!
Film si jede několik linií, které se skvěle proplétají. Od superhrdinského příběhu, kdy musíte nakopat zadek nějakému padouchovi, k osobnímu příběhu Milese, který po celý film objevuje svoji novou identitu. Přes velkolepě a vtipně zpracované akční scény se tu tak drtí i emoce a to dělá tento animák naprosto bravurně. Přesně víte, kdy se která postava jak cítí a můžete s ní tyto emoce sdílet. Viděl jsem v kině ubrečené táty od rodin, kteří svoje synky vzali na animák a to mluví za vše.
Co tu ale opravdu hraje prim, je způsob animace. Výtvarné přístupy se velmi často mění, ale film stále drží pohromadě. Jednoznačně odkazuje na to, že jde o komiks. Používá „bubliny“, dělení obrazu, ale i typ nešvary tisku. Vše je navíc použito chytře a nápaditě. Nic takového jsem před tím neviděl. Ten film je po výtvarné a vlastně i po hudební stránce umělecké dílo. Svým stylem současně předkládá tu nejvyšší jakost a odkazuje na neduhy starých komiksů. A to až to té míry, že jsem po filmu zaznamenal dotaz, zdali omylem nepustili 3D verzi.
Nový Spider-man je, podobně jako Logan před rokem, blesk z čistého nebe. Komiksový experiment, který vyprášil kožich Aquamenovi, jenž šel do premiér ve stejném týdnu. A nejen Aquamenovi. Dle mého i všem předchozím Spidermanům a většině současných Marvelovek z expandovaného universa. Komiksový svět filmu možná právě teď našel cestu z poněkud zatuhlých šablon, které ho poslední roky škrtí.
Komiksový svět filmu právě možná našel cestu z poněkud zatuhlých šablon, které ho poslední roky škrtí.
9 / 10
Vydáno: 2018
USA, 2018, 117 min
Režie: Bob Persichetti, Peter Ramsey, Rodney Rothman
Předloha: Stan Lee (komiks), Steve Ditko (komiks)
Scénář: Phil Lord, Rodney Rothman
Hudba: Daniel Pemberton
Hrají: Shameik Moore, Jake Johnson, Hailee Steinfeld, Mahershala Ali, Brian Tyree Henry, Lily Tomlin, Lauren Vélez, Zoë Kravitz, John Mulaney, Kimiko Glenn, Nicolas Cage, Kathryn Hahn, Liev Schreiber, Chris Pine, Natalie Morales, Oscar Isaac, Greta Lee, Stan Lee, Jorma Taccone, Joaquín Cosio, Marvin 'Krondon' Jones III, Lake Bell
-bez slovního hodnocení-
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.