Zdá se mi, že baltští TALBOT po těch létech našli správnou cestu ke zvuku. Konečně kapela, která má basáka, bubeníka, pár klávesových dobarvovátek a zní opravdu mohutně. Toto je první deska TALBOT, která svými obrázky ze studia dává na odiv to, čím tihle Estonci ničí publikum při živém hraní. Ta cesta, kterou za deset let ušli od drone-stonerového riffového kolovrátku, je obrovská. Za těch deset let, co je mám v hledáčku, uzráli v jednu z nejzajímavějších kapel, jakou pobaltská scéna má.

Jejich masivní bažinaté stěny teď více než kdy jindy nabírají i psychedelické vlivy. Magnus a Evgeniy se tak ještě více žánrově rozkročili. Nová deska „Magnetism“ má stále umolousané, doommetalové kořeny, nad nimi ale dokáží točit nekonečné stonerové válce, které nemají tendenci nudit, i psychedelickou mlhu, která vám smysly namočí do fosforeskující halucinogenní vrstvy.

Ačkoliv to jsou jen dva týpci, je až překvapující, jak pestrá tahle nahrávka je. Nečekejte žádný minimalismus nebo uskromňování výrazových prostředků vzhledem k počtu členů kapely. Občas je to devadesátková párty, na které štěká Burton C. Bell, jindy živé bažinaté zlo s blackmetalovým skřehotáním a nakonec jste uprostřed intoxikovaného snění na opiovém lůžku. Občas mám pocit, že Magnus Andre úmyslně paroduje metalové zpěváky a je v tom zatraceně dobrý.

TALBOT natočili album, kde z minimální sestavy vymáčkli maximum. Je u nich stále znát, že pocházejí z toho nejzasmrádnutějšího talinského podzemí, ale například titulní skladba „Magnetism“ má až rock’n’rollový drive a tah na branku.