OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kanada. Southern Lord. Kurt Ballou. I kdybyste neznali jméno BAPTISTS, tak je celkem zřejmé, co očekávat. Radikální hardcoreový nálet, který nedělá kompromisy. Neuhýbá. „Beacon Of Faith“ už poslouchám dobrých pár měsíců, ale v tom, jak mě vždy napíchne na vidle, nemá konkurenci. Už dlouho se mi stýskalo po kapele, která mi zalepí díru, jež vznikla před více než dvěma lety, když to zabalili TRAP THEM. Novému albu BAPTISTS se to téměř povedlo.
Aktuální nahrávka jde v těch nejlepších šlépějích kapel, co míchají hardcore a metal nejextrémnějších poloh. Dokáží hrát rychle, zběsile, technicky a do toho si uchovávají hardcore-punkovou energii. Zvuk od Mistra Kurta tomu samozřejmě dodává pořádné koule a znát je i to, že kapela s ním nespolupracuje poprvé. Tady je to sázka na jistotu. To se ostatně dá říci o celé desce.
Novinkou je snad jen občasné provzdušnění jinak neurvalé rychlosti, ve kterém vás album zasypává splašenými riffy. Tady bych možná hledal vliv bubeníka Nicka Yacyshyna, který působí také například v plíživém zlu zvaném SUMAC.
Jestliže se po prvním albu BAPTISTS stále předhazoval vliv CONVERGE, tak na jejich třetí řadovce, která si od posledního alba „Bloodmines“ udržuje odstup čtyř let, je nutné přiznat, že jde o precizně vysoustružený materiál, který stojí na vlastních nohách. Na soutoku hardcore – metal – crust nevzniklo za posledních pár měsíců moc lepších desek.
Jedno z nejlepších extrémně metal/hardcoreových alb za poslední měsíce. Pro fanoušky TRAP THEM a CULT LEADER povinnost.
8,5 / 10
Andrew Drury
- vokál
Danny Marshall
- kytary
Shawn Hawryluk
- basa
Nick Yacyshyn
- bicí
1. Worse Than Hate
2. Absolved Of Life / Spent Cells
3. Beacon Of Faith
4. Gift Taker
5. Capsule
6. Outbreeding
7. Vicarious Trauma
8. Victim Service
9. Indigo Child
10. Eulogy Template
11. Bevel Down
12. Carbide
13. Nostrovia
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.