Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A PERFECT CIRCLE po čtrnácti letech přicházejí s materiálem, jehož základy se začaly stavět již před deseti lety. Po prvním poslechu jsem měl chvilkami pocit, že poslouchám kapelu, kterou vůbec neznám. Bylo to jako s člověkem, kterého jste čtrnáct let neviděli, a trochu na něj zapomněli, ačkoliv jste předtím byli fakt dobří kámoši. Až po chvíli začnete přes všechny ty vrásky a šedivé vlasy vnímat, že je to vlastně ten samý člověk. Takové opakované seznamování s něčím, co již znáte. Zjišťujete, že můžete v rozhovorech navázat tam, kde před oněmi čtrnácti léty skončily, pokud si vzpomenete.
„Eat The Elephant“ je mnohem vzdušnější, než jeho předchůdci. Současně mám ale také silný pocit, že je mnohem promyšlenější a proaranžovanější. Rukopis Billyho Howerdella je přitom stále snadno rozpoznatelný. Občas rozpoznáte zvuky – třeba cinkání – které jsou velmi specifické, ale už jste je slyšeli na některém z předchozích alb a zaryly se vám hluboko do paměti, protože nikdo jiný tento zvukový rejstřík nepoužívá.
Naprosto signifikantní je pak Maynard James Keenan. Jeho hlas si nespletete. Jeho práci s dynamikou také ne. Troufám si říci, že „Eat The Elephant“ je jeho nejotevřenější, nejepičtější a současně nejdramatičtější album. Pryč je surrealistická deprese, prýštící z raných TOOL, která se nesla stále v podobné pocitovosti. Na posledním albu A PERFECT CIRCLE pracují s velmi pestrou škálou emocí, album je pro mě i po půlroce poslouchání nabité dějem. Přišel jsem nakonec na zub i skladbám, u kterých jsem si při prvním poslechu myslel, že se jedná o nepovedený vtip. Mluvím teď samozřejmě o cukrkandlové rádiovce „So Long, And Thanks For All The Fish“, kterou jsem měl mnohokrát problém doposlouchat do konce, jak moc mě štvala. Po mnoha měsících a s klipem, který ve mně evokuje staré dobré SOUNDGARDEN a „Black Hole Sun“, jsem si našel cestu k této neproblematičtější části alba.
A PERFECT CIRCLE stále zrají a neztrácejí sebevědomí. Hlavní tvůrčí dvojice má pořád co říci. Maynard je furt ten týpek s chytrými texty a kouzelným hlasem. Billy Howerdell dokáže s kytarou a syntezátory vykouzlit jiné světy. Máme před sebou nejdospělejší album A PERFECT CIRCLE, které si nemusí nic dokazovat.
1. Eat The Elephant
2. Disillusioned
3. The Contrarian
4. The Doomed
5. So Long, And Thanks For All The Fish
6. Talktalk
7. By And Down The River
8. Delicious
9. DLB
10. Hourglass
11. Feathers
12. Get The Lead Out
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.