OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Môjho staršieho brata Stepana zjedli počas hladomoru ľudožrúti...,“ porozpráva nám Andrej Čikatilo do ťažkých riffov inštrumentálky „Butcher of Rostov“, otvárajúcej debutový album košicko-svidnícko-bardejovského zoskupenia, fungujúceho od roku 2016. STABBED sú možno novým menom na scéne, členovia tejto skupiny nováčikmi však nie sú ani zďaleka, keďže tri štvrtiny zostavy zároveň hrajú v OBLITERATE a vokalista Marek u tejto trvalky domáceho grindu tu a tam zaskakoval na poste vokalistu. Aby to bolo komplet, Gabi, vokál OBLITERATE, tu v začiatkoch bol tiež, ale tento „úväzok“ už zrejme bol nad jeho časové kapacity.
Ak ste mali radi OBLITERATE v staršej/starej zostave a tvorba Košičanov cca posledných desať rokov už pre vás nie je, možno kvôli experimentovaniu, príklonu k technike, snahám o progresivitu v rámci žánru a vlastne kvôli zmene hlavného skladateľa, STABBED by mohli byť okrem iných aj pre vás. Vplyv vyššie spomenutej bandy sa ich hudbe odoprieť nedá, veľa postupov je skrátka v podobnom štýle, Ivanov skladateľský rukopis sa nezaprie, ale tu je extrémne hranie proste bližšie ku koreňom. Skladby sú priamočiarejšie, bez vyslovených technických eskapád a vyhrávok grindu vzdialených. Dokonca by sa dalo povedať, že oproti najnovšiemu EP od OBLITERATE sú STABBED menej melodickí, viac trhajú a drvia.
Materiál má 25 minút a drobné, z dvanástich skladieb sú tri inštrumentálky a hudobne ide o skôr „nervný“, útočný jednoduchší death metal s grindcoreovými a hardcoreovými prvkami. Prekvapivo veľa skladieb buduje hlavne na stredných a valivých tempách, ťažkých gitarách a istej disharmonickosti a ponurej, tiesnivej atmosfére. Tá tu hrá do kariet v podstate hororovým a gore témam, postaveným na príbehoch sériových vrahov, zločincov a psychopatov. Na prvé vypočutie budú „hitovkami“ asi hlavne „Cellar Story“ a rýchla vypaľovačka „245 Trioxin“, po viacerých vstrebaniach sa hudobný svet STABBED otvorí o dosť viac a zachytíte napríklad trefné vyhrávky a harmónie, taktiež dobrú prácu s tromi vokálmi a aj hosťujúceho Petra Beťka (DOOMAS) v „In The Woods“.
Na debut vydarené a vcelku prekvapivé, keďže avizovaný staroškolský death/grind sa nakoniec ani nekoná, je to skôr ako „OBLITERATE v novej zostave hrajú v bočáku o čosi viac death metalu“. (STABBED sú regulárna skupina, ale viete ako to myslím.) Nečakajte nejaký veselý, oddychový gore nárez urobený ľavou zadnou za týždeň, toto je vcelku vážna, ponurá a maniackou agresivitou nabitá záležitosť. Netreba nad ňou váhať aj napriek tomu, že po grafickej stránke je to čiernobiela „jednoduchosť sama“, tu má proste miesto obalu zaujať hudba. P.S. V ďakovačke je drsný fór týkajúci sa toho, kto sa postaral o názov kapely. Srandovné okolnosti to naozaj neboli.
OBLITERATE si odskočili do hudobne priamočiarejších, zato ale ponurých a agresívnych svetov, a prvý výlet má šancu zaujať.
7 / 10
Ján „Stu“ Ragančík
- basgitara
Matúš Špak
- bicie, vokály
Ivan Babilonský
- gitary, sprievodné vokály
Marek Kaščák
- vokály
1. Butcher of Rostov
2. Mountain of Madness
3. Brains
4. Cellar Story
5. Dear Maggots
6. In the Shadows
7. 245 Trioxine
8. In the Woods
9. Stranger in the Mirror
10. Put Down the Axe
11. Voices in Your Head
12. Alive
In The Shadows (2018)
Cellar Story (SP) (2017)
Vydáno: 2018
Vydavatel: Support Underground
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.