OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nejlepší žánrová industriální deska minulého roku. Když jsem AUTHOR & PUNISHER kdysi poprvé slyšel, přišlo mi celkem logické, že bude mít jen dva autory. Možná víc. Zdání ale klame. Za hudebním subjektem totiž stojí člověk jen jeden. Ale nebojte se. Přístup k živému hraní i tvorba Tristana Shona ze San Dieaga rozhodně stojí za to. Pro živé koncerty si sestrojil speciální kombinovaný nástroj – přezdívám mu "Peklostroj" – prostřednictvím kterého dokáže dělat všechen ten geniální kravál, jenž produkuje bez další pomoci. Vypadá jako něco mezi mučícím zařízením, velmi komplikovaným multifunkčním posilovacím strojem a ovládáním vesmírné lodi.
Žánrově se od počátku pohybuje v industriálu a důkladně zkoumá jednotlivé jeho záhyby. Stává se tak, že někdy má blíže death-industriální poloze, jindy k doom metalu a ambientnějším plochám nebo i melodickým rockovějším vlnám, které připomínají počátky MARILYNA MANSONA. S trochou nadsázky lze říci, že to místy zní jako MANSON, který uchopil industriál za ten správný konec.
Ačkoliv pro mnohé to stále bude trochu složitější sousto, na nové desce je AUTHOR & PUNISHER mnohem stravitelnější než v minulosti. Pokud se to dá vůbec říci, je mnohem písničkovější a hudebně bohatší. Základy stále stojí na masivně zbustrovaných mechanických beatech, jiným způsobem se tu ale pracuje s vokály, kytarovými samply a dalšími rejstříky zvuků, které jsou pestřejší, než na minulých nahrávkách. „Beastland“ je zkrátka otevřenější světu, nic to ale nemění na tom, že si i tady AUTHOR & PUNISHER zachovává svůj nezaměnitelný rukopis.
Kdyby MARILYN MANSON uchopil industriál za správný konec a vyházel veškerou maškarádu, mohlo by to znít nějak takhle.
7,5 / 10
Tristan Shone
- všechno
1. Pharmacide
2. Nihil Strength
3. Ode to Bedlam
4. The Speaker is Systematically Blown
5. Nazarene
6. Apparition
7. Night Terror
8. Beastland
Krüller (2022)
Beastland (2018)
Pressure Mine (2017)
Melk En Honing (2015)
Women & Children (2013)
Ursus Americanus (2012)
Drone Machines (2010)
Warcry (2007)
The Painted Army (2005)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.