Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nejlepší žánrová industriální deska minulého roku. Když jsem AUTHOR & PUNISHER kdysi poprvé slyšel, přišlo mi celkem logické, že bude mít jen dva autory. Možná víc. Zdání ale klame. Za hudebním subjektem totiž stojí člověk jen jeden. Ale nebojte se. Přístup k živému hraní i tvorba Tristana Shona ze San Dieaga rozhodně stojí za to. Pro živé koncerty si sestrojil speciální kombinovaný nástroj – přezdívám mu "Peklostroj" – prostřednictvím kterého dokáže dělat všechen ten geniální kravál, jenž produkuje bez další pomoci. Vypadá jako něco mezi mučícím zařízením, velmi komplikovaným multifunkčním posilovacím strojem a ovládáním vesmírné lodi.
Žánrově se od počátku pohybuje v industriálu a důkladně zkoumá jednotlivé jeho záhyby. Stává se tak, že někdy má blíže death-industriální poloze, jindy k doom metalu a ambientnějším plochám nebo i melodickým rockovějším vlnám, které připomínají počátky MARILYNA MANSONA. S trochou nadsázky lze říci, že to místy zní jako MANSON, který uchopil industriál za ten správný konec.
Ačkoliv pro mnohé to stále bude trochu složitější sousto, na nové desce je AUTHOR & PUNISHER mnohem stravitelnější než v minulosti. Pokud se to dá vůbec říci, je mnohem písničkovější a hudebně bohatší. Základy stále stojí na masivně zbustrovaných mechanických beatech, jiným způsobem se tu ale pracuje s vokály, kytarovými samply a dalšími rejstříky zvuků, které jsou pestřejší, než na minulých nahrávkách. „Beastland“ je zkrátka otevřenější světu, nic to ale nemění na tom, že si i tady AUTHOR & PUNISHER zachovává svůj nezaměnitelný rukopis.
1. Pharmacide
2. Nihil Strength
3. Ode to Bedlam
4. The Speaker is Systematically Blown
5. Nazarene
6. Apparition
7. Night Terror
8. Beastland
Diskografie
Krüller (2022) Beastland (2018) Pressure Mine (2017) Melk En Honing (2015) Women & Children (2013) Ursus Americanus (2012) Drone Machines (2010) Warcry (2007) The Painted Army (2005)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2018 Vydavatel: Relapse Records Stopáž: 36:44
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.