Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Máme tu bez nadsázky jednu z nejzajímavějších deathmetalových kapel poslední doby. Jednou ze záruk je například bubeník Jason Roe, který začínal s BETWEEN THE BURIED AND ME. Předpokládám, že už teď je jasné, že jde o trochu složitější a techničtější kompozice, ve kterých příliš nepočítejte s jednoduchými riffovačkami. Naopak. Kytarista Andrew Hawkins se celkem vyžívá v nervózních vybrnkávačkách a basák Scott Addison skvěle tmelí bicí a kytaru a ještě velmi často přikládá vlastní linky, rozvíjející hlavní motivy.
Najdete tu odkazy na GORGUTS, GIGAN i DEATHSPELL OMEGA. Od nervózních kytarových mlh, které v téměř devítiminutové skladbě „Aqueous“ otevírají celou kompozici, se dostáváte až někam do sludgemetalových neutěšených ploch. Ačkoliv je cítit, jaké kapely mají BARING TEETH rádi, nejde tu v žádném případě o opisování. Naopak. Tahle trojka z Dallasu si vytvořila vlastní rukopis, kterého se poměrně striktně drží. Svoji hudbou rádi znervózňují, mají zde skvělé pasáže, kdy rytmika tančí technický kvapík a kytara drápe disharmonické sólo, případně se rozplývají až v ambientních mlhách.
Za celkem logický považuji jejich přechod od Willowtip Records k o dost alternativnějšímu labelu Translation Loss Records, kde jim společnost dělají spolky jako A STORM OF LIGHT nebo MOUTH OF THE ARCHITECT. BARING TEETH prostě jsou divná deathmetalová kapela. Kořeny jsou jasné, ale výsledek je značně neortodoxní a asi ani nemůžu říci experimentální. Nejde o žádné náhodné pokusy. Texasané moc dobře vědí, co dělají a ve své tvorbě mají celkem pevnou ruku. Jen to rozhodně není pro každého.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.