Japonské postapo manga komiksy jsou v Hollywoodu zatím nepříliš zpracovávanou látkou. A když už, tak mnohdy končí nepříliš zdárně. Jedním z dotažených filmových kusů, který získal popularitu mimo domovinu, je kreslený Ghost in the Shell z roku 1995, ale i ten vyrobili v Zemi vycházejícího slunce. Jako by Amíci prostě neuměli zpracovávat podobné téma. Nový hraný Ghost in the Shell byl ve své podstatě propadák. Proto jsem se na Alitu těšil. Vkládal jsem do ní naděje.

Papírově šlo o příslib. Doufal jsem trochu, že Robert Rodriguez na režisérské sesli by mohl vzpomenout na své geniální Sin City. James Cameron jako scénárista tento film plánoval mnoho let a několikrát ho dokonce odložil. Po tak dlouhé době jsem si byl jistý, že vše důkladně rozmyslel a uvážil. Obě věci se svým způsobem podařily, jen zůstaly v půli cesty.

Děj komiksu i filmu je zasazen do budoucnosti, kdy lidstvo po zničující válce s Marsem žije ve dvou městech. První se jmenuje Železné město a je na zemi. Druhé se jmenuje Salem a  vznáší se nad ním. Všichni chtějí nahoru, ale dostane se tam jen superšampion, který vyhraje zápas v motorballu, zabijácké agresivní hře, jež je kombinací amerického fotbalu a závodů na bruslích.

V těchto kulisách nachází Dr. Ido hlavovou část dívčího kyborga, jenž doplní o robotí tělo, které původně vyrobil pro svojí dceru, jenž tragicky zemřela. Začíná tím příběh Ality, super robota s lidským mozkem v těle zhruba čtrnáctileté holčičky. Ta si z předchozího života nic nepamatuje a začíná poznávat svět kolem sebe a sem tam si vybavuje záblesky minulosti.

Kulisy do značné míry připomínají výbornou scifárnu Elysium, ve které také hrály prim všelijaký kyber-implantáty a vylepšení lidí. Téměř každý druhý člověk má robotickou končetinu nebo v některých případech i většinu těla. S Elysiem má Alita společné ještě propracování světa, kdy máte opravdu pocit, že jste v žijícím městě, které má svoje pravidla a funguje mnohem uvěřitelněji, než jako pouhá kulisa pro hlavní děj.

Příběh se postupně rozjíždí v tempu, v jakém se Alita seznamuje s okolním světem i s vlastní minulostí. Musím tu říci, že s původním komiksem od Yukito Kishiro nemá zápletka téměř nic společného. Vše ostatní ze světa komiksu je ale na plátno převedeno parádně. Svět, hlavní postavy, jejich charaktery… Tady se dostáváme ke dvěma zásadním problémům filmu. Ten první je, že celý film působí jen jakési intro k pokračování, které je naplánováno, ale díky prvním informacím třeba nebude, protože film nevydělává tolik, kolik se čekalo. Na konci jsem měl silný pocit, že jsem se právě seznámil s menu a dojedl předkrm, ve kterém se hlavní záporák mihl na několik vteřin. 

Druhým problémem je typ vyprávění, které je silně zaměřeno na mladší teens. Alita mohla být krvavou lázní, kterou servíruje malá holčička. Znatelně se ale brzdí, aby vyhověl škatulce mládeži přístupno. Tomu je uzpůsobena romantická zápletka, trochu hloupé chování některých postav a mnoho dialogů.

V čem film ale opravdu vyniká, je grafická prezentace. Mnoho postav, včetně té hlavní, je téměř ryzí CGI a není to znát. Hlavní postava má obrovská kukadla, takže je všem jasné, že není člověk. Tím obličejem dokáže skvěle hrát a vyjadřovat emoce. Není tu ani známka po grafické topornosti některých předchozích filmů, ve kterých hrály digitální postavy. To se týká i prostředí a všech dalších grafických vychytávek.

Ve výsledku je pro mě Alita zklamáním. Tím, jak podlézá dvanáctiletým dětem. Vlastně asi ideální film na první rande. Holky tam mají svoji romanci a kluci přehlednou čistou akci od sexy robotky, které ještě nemá občanku.