Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V posledních dnech, kdy nebe má ocelovou barvu a stromy se mění v neutěšené bezlisté pahýly, jsem se vrátil k nahrávce, která mě provázela velkou část jara. Zjistil jsem totiž, že na podzim má deska „Bedtime Stories“ snad ještě větší kouzlo.
SAWCE jsou mlaďoši, kteří se dali dohromady na vysoké škole v New Jersey a zjistili, že je všechny baví pidlikavá kytarová hudba. Inspirace mathrockovými kapelami, jakými jsou CHON nebo POLYPHIA, se nezapře. Jejich aranže se ale oproti jejich vzorům drží více postrockové náladovosti, což přikládám trochu i tomu, že se tu naráží na instrumentální schopnosti hudebníků. Ale to je vlastně dobře. Nahrávka zdaleka není tak neposedná a rozjuchaná, je více o kytarách, než o zběsilých lámaných rytmech. Udržují si přitom pozitivní vibe, typický třeba právě pro CHON.
Malým zpestřením jinak ryze instrumentální nahrávky je zpěv ve skladbě „Mouth Noises“ a je ho tak akorát, aby kolekci pěti skladeb zpestřil, ale zbytečně neotravoval. Krom kytarové práce, která je pro novodobý mathrock typická, se tu lehce experimentuje s elektronikou a klávesovými podmazy, tvořícími vždy jen kultivované křoví někde vzadu.
Na „Bedtime Stories“ je silně znát vývoj. Předchozí EP z roku 2017 zdaleka nemělo tak průrazný zvuk a libovalo si v mnohem mlhavějších aranžích. Na druhou stranu bylo i žánrově odvážnější. SAWCE v minulosti více experimentovali s dynamikou skladeb, efekty i dynamikou zvuku. Aktuální nahrávka je sevřenější, čistější a ostřeji vyprofilovaná.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.