Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
BLUT AUS NORD jsou dlouhodobě plodným fenoménem. Některé jejich desky mohou posluchači vzájemně splývat, ale vždy si zasloužili ocenění svých kvalit a originality, a to nejen s ohledem na to, že BLUT AUS NORD jsou zcela nezaměnitelní. Jenže v posledních letech mi pořád vrtalo hlavou, že by to chtělo nějaký zásadnější impuls směrem k posunu celkového vyznění BLUT AUS NORD. A ten přišel na splitku "Codex Obscura Nomina", které si BLUT AUS NORD střihli napůl s ÆVANGELIST. Těžký temný rytmický pulzující podmanivý industriál s utlumenými kytarami a se zachovanou svébytnou melodikou, kdy se např. při "Infra-Voices Ensemble" před očima míhají obrazy z diskotéky v Sionu zachycené v "Matrix Reloaded".
Následující řadovka "Deus Salutis Mae" byla proto díky návratu k jejich typickému vyznění (v případě BLUT AUS NORD ovšem v obrovských uvozovkách) relativním zklamáním. Pak se ovšem zjevily zprávy o chystaném albu projektu Vindsvala a W.D. Felda nazvaném YERUŠELEM a modří už jsme tušili, co asi čekat.
Bohužel "The Sublime" se rozjíždí velmi zvolna až ospale, je rozevlátější, vzdušnější a chtělo by se říct i veselejší než vzpomínané splitko, i když totožnost původců je evidentní. První půlka "The Sublime" taktéž často evokuje klidnější pasáže sedmičkového triptychu (hlavně "Cosmosophy") BLUT AUS NORD.
Pořádná dávka energie začně z desky prýštit díky prudce vyhřeznuvšímu chytlavému godfleshovskému riffu až od páté "Joyless" a následující "Triiiunity", která vytáhne nahoru basu, jež pak dominuje až do konce.
"The Sublime" tedy uvozuje formální rozdělení tvorby jmenované tvůrčí dvojice, kdy nálepkou YERUŠELEM bude opatřována muzika, která je oproti BLUT AUS NORD více "shoegazing industrial" s výraznými nosnými beaty, potlačenými vokály, trance feelingem a s přiznaným odkazem na dílo pionýra Broadricka. Ovšem těch styčných prvků se mezi oběma značkami patrně bude nacházet stále plno. Pokud tedy jmenované kreativní duo shledá linku YERUŠELEM životaschopnou, k čemuž směřuje informace, že nová deska se začne chystat v září tohoto roku.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.