UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fínska štvorka KRYPTS s členmi z Helsinki (dosť bolo nezmyselného skloňovania a pomnožnosti) a Uusimaa je na scéne od roku 2008 a za ten čas si na základe dvoch albumov a ďalších nahrávok získala pomerne solídne renomé na deathmetalovej scéne. Hudobne ide o naozajstnú záhrobnosť, vychádzajúcu z temného kovu smrti starej školy, chladnej, surovej a neľudskej „zadoomanosti“ i extrémneho metalu zameraného na živelnosť, pekelnosť a chaotickosť.
Tieto elementy sú viac či menej vyrovnane zastúpené v každej zo šiestich skladieb dlhohrajúcej novinky „Cadaveric Circulation“, ktorá vychádza koncom mája. Charakterizujú ju chlad, des, hrôzy záhrobné i lovecraftovské a takisto striedanie hrozivej, valivej a plazivej ponurosti s besniacimi výbuchmi ľadových sopiek, korunované často ťahavým revom frontmana Anttiho. Výsledkom je zhubne a tajomne pôsobiaci atmosférický extrém, v ktorom ťažko hľadať náznak takej harmónie, ktorá by aspoň na chvíľu rozohnala mraky totálnej ťažoby, otvárajúci brány do svetov, z ktorých sa príliš zvedavý cudzinec vráti len sotva.
Ako v obrovskej zamrznutej hale tu s ozvenou hučia náklepy odkazujúce na klasické kusy INCANTATION, ktoré sa podobne ako u McEnteeho družiny bez výstrahy ponoria do močiarov zadúšajúceho, ťahajúceho sa a kvíliaceho bahna. V nich nájdete stopy starej najdrsnejšej death/doomovej školy, ako ju reprezentovali austrálski DISEMBOWELMENT. Jednoducho ten typ kovu smrti a záhuby, ktorý ani nepredstiera, že by chcel poslucháčovi poskytnúť štipku nádeje na záchranu. Popri týchto dávnych odkazoch sa občas nájdu paralely k novším „predveko chaotickým“ deathmetalovým spolkom ako FATHER BEFOULED či IMPETUOUS RITUAL, ktoré však tiež v prvom rade rozvíjajú odkaz starých temných božstiev.
V poradí tretí album Fínov z hĺbok podzemia je veľmi solídne urobenou a uveriteľnou variáciou na tému „death metal z vašej najhoršej nočnej mory“.
7,5 / 10
Jukka Aho
- gitary
Otso Ukkonen
- bicie
Ville Snicker
- gitary
Antti Kotiranta
- vokály, basgitara
1. Sinking Transient Waters
2. The Reek of Loss
3. Echoes Emanate Forms
4. Mycelium
5. Vanishing
6. Circling the Between
Cadaver Circulation (2019)
Remnants of Expansion (2016)
Unending Degradation (2013)
Krypts (EP) (2011)
Open the Crypt (demo) (2009)
Vydáno: 2019
Vydavatel: Dark Descent Records
Stopáž: 38:54
-bez slovního hodnocení-
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.