OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už nejaký čas je to u nás tak, že keď k nám do Košíc prídu brazílske metalové šelmy NERVOSA, vieme, že prešiel ďalší rok. Tentokrát to dievčatám vyšlo na druhú májovú sobotu a o vydarený plus-mínus thrashmetalový večierok sa spoločne s nimi postarali nemeckí REZET. Tí boli u nás tuším prvýkrát – ruku do ohňa za to nedám, je možné, že už sa tu vyskytli na nejakej skôr heavymetalovej akcii. Štvorka zo Schleswigu – kedysi bol v Dánsku – na úvod mala čím zaujať, nakoniec, za 15 rokov existencie stihla štyri albumy, ide teda o ostrieľaných hráčov, ktorí sa na pódiu Collla pre fanúšikov celkom slušne rozdali. Je pravda, že začiatky tam pamätá len gitarista a spevák Ricky Wagner, ostatní nastúpili v rokoch 2009 – 2018, hrali však tak, ako keby boli spolu od začiatku. Dobrý nemecký thrash, dosť stará škola, tu a tam až heavy/speed ako v prastarých časoch HELLOWEEN, keď však naozaj kopli do vrtule, mohli pripomenúť aj ASSASSIN. Celkovo dosť rôznorodá, aj pomerne melodická thrashovica, akú by som si tak pred cca 30 rokmi naozaj užil a aj teraz to bolo fajn. Zaujalo ma, že vekový priemer publika bol v ten večer dosť vysoko, viac vyslovených „veteránov“ bolo snáď len na Udovi Dirkschneiderovi.
Na to, že v ten večer sa hral aj hokej, nebola návštevnosť vôbec tragická, okolo stodvadsať ľudí, a to tu NERVOSA hrali piatykrát. Košice sú však už „ich mesto“ a keď o rok prídu zase, idem, Fernanda, Prika a Luana majú v sebe niečo, vďaka čomu neomrzia. Je možné, že metalový štýl, ktorý si zvolili, by od chlapského tria znel tak akosi „obyčajnejšie“, ale na tri dračice hrajúce fakt namlátený a surový, agresívny thrash metal sa proste dobre pozerá a nejako to ten svet na chvíľu urobí radostnejším. Toľko radosti z hrania a vrelej odozvy od publika, koľko predviedla obzvlášť basáčka/speváčka Fernanda, sa vidí málokedy. Lietať po pódiu až tak som ju tiež videl prvýkrát, a to ani predtým nebývala nejaká statická. Sledovať jej mimiku je tiež zážitok. Gitaristka Prika nahodila svoj osvedčený kukuč „ty, ty sa tam bav dole, lebo ti prišalujem dve a to nechceš“, v deathmetalovejších pasážach vystriedala Fernandu hlbším, vrčivým vokálom, až bol z toho celého duet pumy a jaguára, a prinajmenšom raz si natočila publikum na telefón, možno aby „kameramani“ videli, aké je to.
NERVOSA ešte stále po svete chodia s minuloročným albumom „Downfall Of Mankind“, ale ich set by nebol kompletný bez hitoviek ako „Arrogance“, „Intolerance Means War“, „Hostages“, „Hypocrisy“, náklepovej, po portugalsky odkričanej rezačky „Guerra Santa“ a ďalších, celkom mám pocit, že set bol pol na pol poskladaný z novinky a materiálu z „Agony“. Zhodou okolností sa práve košickým koncertom turné končilo, Fernanda sa poďakovala za prijatie, akého sa im u nás dostáva vlastne odjakživa, a my sa už tešíme, že sa znovu uvidíme. (S tou „obyčajnosťou“ je to blbosť, NERVOSA robia fakt šťavnaté a chytľavé skladby, teraz počúvam novinku a proste nie je o čom.)
Foto: Laci Schürger
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.