OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tohle nikdo nečekal. Pro mě je to blesk z čistého nebe. Bez přechozího varování ze špinavé stáje Noise Assault Agency Budweis vybíhá jejich černý kůň. Z nozder mu šlehaj plameny a jeho stopy halí neprodyšná mlha. Už dlouho si nevzpomínám na domácí kapelu, která by mě svým vznikem tak překvapila. Tím míň z žánrových kolbišť, ve kterých se NÁV pohybují.
Z temných hvozdů kolem Třeboňska vystupují tři postavy a chápají se black metalu v jihočeském špína stylu. Znesvěcení? Zcela jistě! Vždyť někteří z těch lidí hrají i v té nejromantičtější kapele dneška. To se přece nedělá! A členové? Vlastně nevím, jak moc to je tajemství a jak moc není, protože sestava je pro mnohé stále trochu rébus, ale ty tři stínové figury spojují kapely jako KALLE, NOD NOD, FIVE SECONDS TO LEAVE a DÆRRWIN. NAV je jejich jednoznačně nejtvrdší a nejsyrovější hudební poloha. Jeden si zákonitě musí pokládat otázku, kde se to v nich bere? Žánrově odkazují na černý kov v jeho nejsyrovější tváři v základní tříčlenné sestavě. Jen Kytara, bicí, basa a vokální zlo.
Krom jednoduchých kovočerných riffů tu ale prosakuje i mnohé z výše zmíněných kapel. Nahrávka je zvukově plná, postupně se z ní vyplavují zvuky typické například pro ranou tvorbu FIVE SECONDS TO LEAVE. Stejně tak je to i s atmosférou, která od kvapných začátků tone v rašelinových slatích.
Rukopis Low Relotiion studia smrdí i přes silnou vrstvu sazí z pekla. Zdánlivě primitivní black metalové bouře se lámou ve všeobepínající mazlavou hmotu, koketující s dronovou špínou, která vás smrtelně přitahuje gravitací černých děr. Až si v prosinci budu zase vyplňovat anketu o objevech roku, tady nezaváhám. Vlastně jsem si tam tři písmena několikrát obtáhnul už teď.
Domácí black metalové překvapení roku 2019.
7,5 / 10
1. Eternal Surreal
2. Corpse of Time
3. Night Bies
4. Funeral of god
5. Sigil of Sulfur
6. Repentance
7. Celestial Doom
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.