Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Slunce pozvolna uvadá a do jeho slábnoucích oranžových paprsků se v plzeňském klubu Pohoda rozeznívá trojka LEATHER UNIT. Nepatřičně nahalovaný vokál, zvukově pravověrná rocková garáž, basák po většinu času autisticky otočený na bubeníka a songy, co se jim sem tam trochu zaseknou instrumentální kolečka. Vlastně mi to tady ale nevadí. Plzeňská trojka má zjevný punc originality a pokud k tomu v budoucnu dokáže přidat i sebejistou prezentaci, tak bude vymalováno. Po nich nastupuje sbírka severských veteránů SCALP. Zpěvák Grossik vypadá, jakoby právě zdrhnul od SEX PISTOLS, s bezdrátovým mikrofonem si dává kolečka po dvorku klubu a neopomíná ani překážkovou dráhu ze stolů a lavic. Poněkud statická kapela za ním hobluje ve stylu pozdně devadesátkového domácího hardcore punku. Instrumentálně to nakopává a současně neskýtá žádná překvapení, protože většinu těch riffů člověk už někdy slyšel.
Finále večera přichází z pražskou metalcoreovou klasikou FLOWERS FOR WHORES. Najednou mám před sebou záda jako almara, která lítají ze strany na stranu a z té opačné řvou na lidi z orální hlavně, která je obrostlá rezavými vousy. Začátek setu obstarává dvanáct let starý kousek "Live Together" z desky "Equlibrium". Medvědovitá bestie s mikrofonem už při ní likviduje první řady těsným kontaktem. Ivan vládne. Jeho energie mi vlastně vždycky stačí. Furt mám pocit, že čím je starší, tím je to lepší, a tím si každý koncert víc užívá. FLOWERS FOR WHORES jsem neviděl možná i pár let a po dnešním koncertu musím říci, že na domácím metalcoreovém trůnu budou sedět zřejmě ještě dlouho.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
