OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako včera se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti! Dnes rozhodně nezapomenu na kapely BRUTALLY DECEASED, DIABLO SWING ORCHESTRA, WALLS OF JERICHO, DAUGHTERS, MESGUGGAH a ANTHRAX.
BRUTALLY DECEASED – Za lva death metalové scény, který má královskou hřívu a nejsilnější řev. Za jedinou domácí kapelu, která dokázala důstojně nahradit odpadnuvší DEICIDE.
DIABLO SWING ORCHESTRA – Za příjemné odlehčení festivalového dne. Za nadhled.
WALLS OF JERICHO – Za největší hardcorovou spartakiádu dne. Za to, že energií přeskočili i sportovce ze SICK OF IT ALL. Za nezkrotnou Candace Kucsulain. Za Mika Hastyho, který i při své šedivé bradě vyzařuje více energie, než o dvě generace mladší závodníci.
DAUGHTERS – Za to, že většinu koncertu jsem měl husí kůži a bradavky tvrdosti diamantu. Za chladný odosobnělý zvuk. Za set, který byl jako drogová závislost – nepříjemný a současně opojný. Za zatím jednoznačně nejsilnější zážitek. Za to, že securitas měli pohotovost.
MESHUGGAH – Za nejzajímavější výpravu na scéně a nejlepší světla. Za zvuk. Za intro, při kterém jsem očekával pád bomby.
ANTHRAX – Za legendu, která věkem neztrácí na síle. Za thrash metalový uragán, který vás vrátil tři dekády dozadu.
Bonus za nejrezavější zvuk jednoznačně stoner-psychedelici z WINDHAND.
Z jídla dnes vyhrál palak paneer od Indian Food Sultan a pho od Veg Médi.
Z festivalových debat přebíráme něco do sekce "Borec" na konec:
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.