OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako včera se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti! Dnes to vyhráli: IMMOLATION, WOLFBRIGADE, ENTROPIA, AGNOSTIC FRONT, HEILUNG, ZURIAAKE a EMPEROR.
IMMOLATION – Za porci ryzího death metalu.
WOLFBRIGADE – Za epická sóla v crustu. Za funkční kotel. Za nejkrásnější špínu dne.
ENTROPIA – Za nejzajímavější objev dne. Za hypnotický set. Za nejlepší vizuál na Obscure stage.
AGNOSTIC FRONT – Za energii, kterou i ve svém věku dokáží předat. Za halekané refrény, které zpívala půlka festivalu.
HEILUNG/ZURIAAKE – Obojí soutěží o cenu nejdivnějších kostýmů. Plus, ti první za úlet dne, který nejde popsat. Divoženky a divomuže. Za stále stejný rytmus, držený téměř hodinu. Ti druzí za tu nostalgii vidět magický black metal, který hraje skupinka Radenu z Mortal Kombatu.
EMPEROR – Za „Anthems“. Za univerzitně prezentovaný black metal. Za světla.
Sladká gastro jistota: Kafe od Kafky a kokosová koule z Govindy.
Borci na konec jsou jednoznačně REFORE z Uherského Brodu na Jamson stage, valící thrash jak svině.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.