OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Cesta tohoto kanadského kvarteta z Toronta je příběhem erupcí aktivity a raketového vzestupu. Od svého vzniku v roce 2015 dokázali nahrát tři plnohodnotná alba, tři dema, jedno EP a přispět na jednu kompilačku. Při tomto strhujícím tempu si neustále drželi vzestupnou tendenci v kvalitě materiálu, jenž pouštěli do světa.
Poslední zásek hodnotím jako jednu z nejsilnějších žánrových nahrávek minulého roku. TOMB MOLD na ní vybrousili k dokonalosti deathmetalový diamant, který má tvrdost, ostrost hran i zajímavé odlesky. Třetí řadové album „Planetary Clairvoyance“ si udržuje neustálý tlak a současně dynamiku. Když už máte pocit, že vás riffující válec kytar začíná rozjíždět až příliš tvrdě, přijde nad ním sólo. Ve chvíli, kdy se potřebujete trochu nadechnout, přijde intermezzo ve skladbě „Phosphorene Ultimate“. TOMB MOLD si dali záležet, aby album nepůsobilo monotónně, aby bylo hutné a současně zvukově trochu plesnivé a prohnilé, nikoliv však na úkor čitelnosti. Ošetření výsledného zvukového kabátce tak padne hudbě jako ulité.
Aktuální deska není skvěle namíchaná jen co se týče zvuku a pořadí skladeb, ale i v tom, jak TOMB MOLD přistupují k death metalu. Jakoby kapela zavrtala kořeny alba do všech deathmetalových subžánrů ve snaze dostat se k ryzí podstatě žánru. Je technická, ale ne přiliš. Je oldschoolová, ale jen v náznacích. Je i melodická, ale musíte trochu hledat. A samozřejmě je brutální. Tady bez jakéhokoliv kompromisu. Hlavní zbraní je v tomto ohledu tempo, riffové vánice a kanálomet, který má bubeník Max Klebanoff místo hrdla. V tomto případě je energie, kterou TOMB MOLD na nahrávce dosáhli, naprosto zvířecí a nezastavitelná.
TOMB MOLD se podařilo zkombinovat všechny esence death metalu, které na tom žánru miluji, a udělat desku, která nemá daleko k naprosté dokonalosti. S každým poslechem vás bude dál a dál odměňovat. Ani po několika měsících mě nepřestala bavit.
TOMB MOLD se touto deskou dostávají blízko k ryzí podstatě death metalu.
9 / 10
Derrick Vella
- Guitars
Max Klebanoff
- Drums, Vocals
Steve Musgrave
- Bass
Payson Power
- Guitars
1. Beg for Life
2. Planetary Clairvoyance
3. Phosphorene Ultimate
4. Infinite Resurrection
5. Accelerative Phenomenae
6. Cerulean Salvation
7. Heat Death
The Enduring Spirit (2023)
Aperture Of Body (EP) (2022)
Planetary Clairvoyance (2019)
Cerulean Salvation (EP) (2018)
Manor Of Infinite Forms (2018)
The Bottomless Perdition / The Moulting (compilation) (2017)
Cryptic Transmissions (demo) (2017)
Primordial Malignity (2017)
The Moulting (demo) (2016)
The Bottomless Perdition (demo) (2016)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.