Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kdo ví, jak by to s tímhle albem vlastně bylo, kdyby zpěvák Vláďa Šafránek v loňském roce ve svých šestačtyřiceti létech kvůli plicní hypertenzi tak předčasně neopustil tento svět. Zda a jak by vůbec došlo na oprášení jména onoho skorozapomenutého projektu z počátku devadesátých let, jenž měl oprávněně mnohé ambice, k jejichž naplnění však bohužel nikdy nedošlo, a po němž krom skvostného debutu „Příliv“ zůstalo dodnes jen pár hezkých vzpomínek a pak snad také ještě nějaké ty nikde pořádně nezaznamenané demonahrávky.
Podle všeho bychom se nicméně téhle nahrávky projektu (nebo, chcete-li, kapely) BRAIN, jíž bylo do vínku nakonec dáno jednoduše jméno po obou jejích ústředních představitelích, někdy přece jen dočkali. Jen by to nebylo asi tak brzo a v takové podobě, jakou nakonec zapříčinil skon zrzavého mostečáka, jehož jedinečný hlas znali všichni, kteří kdy jen přičichli k domácímu metalu a rocku.
Jak říká právě Tonda Rauer, jinak jeden z doyenů české hudební scény, vypadalo to totiž, že na ono druhé album BRAINu přece jen po předlouhých létech dojde, a práce na něm už nabraly ten správný směr. Jenže zpěvákova smrt v září 2018 zapříčinila, že nahrávka zůstala nedokončená a s nejasným osudem. Ten se však Tondovi Rauerovi a dalším hostujícím muzikantům podařilo naplnit s rozhodností pro podobné situace velmi typickou a čtyřicetiminutová nahrávka mohla spatřit světlo světa, aby ještě jednou připomněla Vláďův výjimečný vokál a spolu s ním i domácí jedinečnost a neopakovatelnost BRAIN.
A jestli je něco, co lze na tomhle albu ocenit především, je to právě skutečnost, že beze všech pochybností a naprosto nenuceně navazuje na nepřeslechnutelné kvality svého předchůdce. I o čtvrt století později je proto albem stejně jiskřivým a plným něžného melodického rocku, z nějž doslova dýchá autorská schopnost napsat výrazné skladby s ještě výraznějším dopadem na pomyslné posluchačovo centrum pro věci krásné a ještě krásnější.
V sedmi autorských novinkách (z nichž „Babylonská věž“ ještě údajně pamatuje časy někdejšího BRAINu) a dvou coververzích, zahrnujících i již jednou na kompilaci hitů Petra Nováka kdysi dávnou zvěčněnou „Přátelství na n-tou“, tak slyšíme Vláďu Šafránka a Tondu Rauera znovu v poloze, ve které jim to dost možná slušelo nejvíc za celou jejich hudební kariéru. Jako nesmělé, melancholické rockery, kteří můžou být málem i sami překvapeni tím, jak hluboké jsou zážitky a pocity, které se jim povedlo zhudebnit. A znovu se nechce některou z nových skladeb vyvyšovat nad jiné, protože bez výjimky všechny (včetně „Jsi to jediný“, Vláďova vyznání jeho dceři, které již nestačil dokončit a ve slokách jej proto musel zkušeně nahradit jeho nástupce v HARLEJi Tomáš Hrbáček) mají svou obrovskou a jedinečnou duši.
Mělo-li to tedy všechno takhle doopravdy skončit, pak myslím, že se tak stalo s tou nejvyšší možnou důstojností a stopa, kterou BRAIN zanechávají v české hudební kotlině, bude navzdory jejich zřejmě nepříliš velké mediální známosti naopak převeliká.
„Jenže bůh nám záviděl, naši pýchu ztrestat chtěl, jednou vstoupil mezi nás, vzal nám slova, změnil hlas, jenom on teď ví, proč se věty ztrácejí, i když pořád stejný jsme, jinou řečí mluvíme.“
1. Miluju a miluju
2. Tvoje tvář
3. Jsi to jediný
4. Oči v proudu řeky
5. Mou vinou
6. Měla jsi anděla
7. Babylonská věz
8. Stopy upocených těl
9. Prátelství na en-tou
Vydáno: 2019 Vydavatel: Warner Music/Monitor Stopáž: 40:21
JINÉ POHLEDY
Darkmoor
Nebudu spekulovat, co všechno by nakonec bylo jiné a jak by se materiál proměnil, kdyby Vláďa Šafránek předčasně nezemřel, protože na tohle se v životě nehraje. Druhá nahrávka BRIANu je totiž deskou vzpomínkovou, seskládanou z chystaných dem příštích písní a z důvodu protažení stopáže pak doplněných vším, čím se dalo. Je tak zbytečné rozpitvávat kvalitu jednotlivých písní, zaobírat se tím, že se refrény kolovrátkově natahují pořád dokola a že došlo i na dvě zbytečné předělávky. Některé nápady vypadají slibně, jiné průměrněji, s jedinou výjimkou - a tou je dávná nahrávka „Babylonská věž“. V té se najednou rozehraje úplně jiná kapela, neunavený a jistý Šafránkův hlas, skvělý text a naléhavá hudba s atmosférou, které se BRAINu na debutu dařilo docilovat poměrně často. A jen další důkaz o tom, jak silné tehdy bylo hlavní duo s kytaristou Mirkem Váňou. Díky podobným skladbám, které občas vyplavaly na světlo boží v nové verzi, se do Šafránkova odchodu vyplatilo jedním očkem sledovat i HARLEJ. A protože tohle je smuteční nahrávka, pak ještě povzdech, jaká je škoda, že namísto všech těch „Zfetovanejch“ nebylo více „Očí na dně moří“ a jí podobných. Ale tak žijeme v České republice a tady si potrpíme hlavně na inteligentní humor…
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.