Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Píše se rok 97 a ve švédském městečku Nyköping zakládají čtyři kamarádi kapelu. Jejich první dlouhohrající deska vychází o čtyři roky později, ale už tehdy, přes některé dětské nemoce působí velký zájem. Celé album definuje jeho nesmlouvavost v jejich křížení metalu a punku, průraznost, rychlost a hrubost. O rok později po vydání debutu se přidává Jon Lindqvist, který v té době ještě hobluje v grindcorové legendě zvané NASUM. V tu chvíli je zaděláno na kapelu, která se stane jednou z vlajkových lodí severského hardcoru.
Od těchto dřevních dob se mnoho změnilo. VICTIMS už nehrají jen na rychlost a hrubost. Ba naopak, nejsilnější skladbou na tomto albu je pro mě „We Fail“. Šest a půl minuty dlouhá skladba, která kombinuje nervózní brnkání, dunivé valivé nástupy s plnými kytarami a monolog generála Stephena Chesneyho, který pojednává o tom, jak se armáda dívá na změnu klimatu, migraci a třenice mezi národy a zeměmi. Skvěle zaranžovaná a politicky velmi výmluvná skladba, která má obrovskou sílu. VICTIMS velmi často dokázali s politickými tématy tnout do živého.
Ostatní skladby jsou samozřejmě syrovější a rychlejší, ale zdaleka nedosahují té zběsilosti, která byla na počátcích. Střelbu z kalacha tu a tam nahradil trochu bažinatější přístup. Z agresivity a hrubosti Švédi nepolevují, snaží se do něj nacpat více melodií, atmosféry a také hardcorové devastace. S tím souvisí i jasně profilované texty navazující na mnohdy apokalyptickou auru hudby. Aktuální deska vlastně nepřichází s ničím úplně novým. Cesta byla započata už na deskách minulých. Je to jen další díl skvěle zvládnutého řemesla. Je otázkou, jestli ona stonerová těžkost bude VICTIMS stravovat i v budoucnu, nebo se vrátí k rychlým špinavým výplachům.
1. The Horse and Sparrow Theory
2. The Birth of Tragedy
3. There's Blood on the Streets
4. We Fail
5. Fires Below
6. The Sea and Poison
7. Hell is Full of Good Intentions
8. Revenge of Our Fathers
Diskografie
The Horse and Sparrow Theory (2019) Sirens (2016) A Dissident (2011) Killer (2008) Divide and Conquer (2006) ...In Blood (2004) Neverendinglasting (2001)
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
I přes původní vize, že nová deska Nicka Cavea ponese optimistickou auru, propadá se "Wild God" do pochmurných nálad a svou tísnivou atmosférou umí sevřít posluchače do kleští. Přesto je "Wild God" o kus písničkovější než minulé desky, což je za mě dobře.