Švýcarská kapela, kterou tvoří odpadlíci z THE OCEAN, se vyvíjí čím dál tím zajímavějším směrem. Za prvé nabírají tempo, ve kterém jsou schopni produkovat každý rok novou desku, a za druhé to vypadá, že jejich směřování je čím dál tím žánrově rozmáchlejší. Kvalita tady nezaostává za kvantitou, právě naopak, oba dva parametry uspokojivě rostou.

Na „Watchwinders“ COILGUNS začali do své hudby roubovat elementy, které tu v minulosti nebyly. Z valivého, chaotického uragánu se stává odlehčenější, ale o poznání znepokojivější nervóza, která se nebojí stavět svoje skladby na zcela jiných základech, než tomu bylo v minulosti. Snaha hledat stále nové cesty je tu více než patrná.

Ve své podstatě jde stále o hardcore, u kterého nelze použít slovo triviální, ale mění se dynamika skladeb, které už netěží jen z nemilosrdného tlaku. Technické pasáže tu stále jsou přítomny, ale stojí více v pozadí a do popředí se staví elementy, které dělají jednotlivé skladby unikátními. Teď mluvím hlavně o tom, jak je stavěn zpěv, kterému dávají nástroje mnohem více prostoru. Vyniká tak sdělení. COILGUNS se začali mnohem více zajímat o to, jak vypadá píseň jako celek. Skladby jsou mnohem barevnější, vzdušnější a otevřenější.

Současně tu COILGUNS pracují s elementy, které dělají celek jaksepatří hnusným. Nejde jen o kytarové vazby a efekty na basových linkách, ale o tunu zvuků na pozadí, které zní jako by armáda droidů R2D2 vedla diskuzní bitvu. Nejen díky tomu jsem si při poslechu několikrát vzpomněl na americkou partu GENGHIS TRON. Svoji práci odvádí i velmi obhroublé nazvučení bicí soupravy. Ačkoliv tedy nahrávka nemá takový tlak jako ty minulé, nedá se jí upřít intenzita, která nezaniká ani při pasážích, kde kapela znatelně ubírá nohu z plynu. Ba naopak, právě střední tempa a někdy i ještě pomalejší pasáže dávají vyniknout útokům, které vás bouchnou přímo mezi oči.

Jen z mála kapel mám lepší pocit, co se chemie souhry týče. Tihle lidi jsou na sebe napojení a je znát, že spolu hrají hodně moc a různé žánry. To jim rozevírá manévrovací prostor tak, jako málokteré kapele. „Watchwinders“ je deska, na které COILGUNS rozkvetli. Nenechávají se spoutat minulostí a vrhají se do poloh, které bych od nich nečekal. Navíc, ze všeho je cítit sebevědomí v tom co dělají.