OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ďalší zástupcovia novej slovenskej metalovej krvi sa nazývajú POTHRATOR, vznikli začiatkom roku 2016 a aktuálne hrajú v zostave Samuel – bicie, Homár – gitara, Peder – basgitara a Bajči – vokál. Demo, o ktorom tu bude reč, nahrali v novembri minulého roku, netuším, kedy a či ho začali posielať na recenzie, ja som svoju kópiu dostal teraz v jeseni. Skoro by som povedal, že kapela sa skôr snaží koncertovať než robiť si promo, nuž, každý má svoj systém, ale s takýmto býva cesta ku sláve „o čosi“ dlhšia.
Demo obsahuje šesť skladieb s názvami ako „Pedofil“, „Bohapustá jebačka“, „Natrhnutá riť“, „Zabíjačka“, „Potrat“ a „(K)análnik, priemerná dĺžka necelé tri minúty na pesničku. Kto by tipoval „goregrindovú“ zábavovku alebo nejaký alkopunk, sekne sa, POTHRATOR sú hudobne inšpirovaní hlavne klasickým thrash metalom hrubšieho rázu, žiadna virtuozita a technické kúsky, skôr priamočiary jednoduchý výprask v rýchlejších a stredných odzemkových tempách. Znie to až archaicky osemdesiatkovo, garážový tvrdý metal so snahou o drvivosť a agresiu. Má svoje energické momenty, niektoré linky, síce dosť triviálne, publikum naživo iste rozhýbu. Svojským prvkom je vokál, ktorý sa nesie v extrémnejšom tóne než na aký sme v thrash metale zvyknutí, Bajčiho hrdlo by sa uživilo aj v grinde – nevyhýba sa ani kvíkavej „gore“ polohe – či starobylom death metale. Zvuk nahrávky je miestami trochu zahuhlaný, „pod dekou“, ale vylovíte z neho i bublajúcu basu. Celkový dojem asi takýto – sú to začiatky, ťažko predpovedať, kam sa táto „režba“ vyvinie. Možno nejako podobne ako u HROBAR – ich demá ma z nôh fakt nezrazili, ale album je už celkom podarená jazda.
Vydáno: 2018
Vydavatel: Samovydanie
Stopáž: 17:39
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.