Pokud nejste slabomyslní a viděli jste trailery, tak přesně víte, do čeho jdete a po prvních patnácti minutách dokonce dokážete celkem přesně predikovat, kdy přijde jaká scéna a kam to celé vlastně spěje. Otázky jsou jen dvě. Jestli si celý film ve své nekomprimované podobě udrží tempo a zábavnost traileru a jestli toto vyvařování peněz z legendy mého dětství má v dnešní době smysl.

Když jsem v osmdesátkách chodil do čtvrté třídy, tak se kluci rozdělovali do dvou táborů. Ti, co viděli všechny „-or“ filmy a ti co ne. Které to byly? PREDATOR, TERMINATOR, ALIGATOR. Všechny nepřístupné, hýčkané a úzkostlivě strážené. Ve třídě byli jen dva spolužáci, co měli video a ti občas připustili své nejbližší do úzkého kruhu zasvěcenců. Vždy tajně. Vždy pečlivě plánováno v době, kdy nebudou rodiče doma. Vždy v německé verzi nebo s otřesným dabingem. Terminátor má díky tomu u mě podobně jako Vetřelec poměrně specifickou auru a znesvěcování těchto legend mi vždy bylo vážně líto. Tuto lítost jsem pociťoval u tří předposledních dílů. Kupodivu se nedostavila u toho nejnovějšího.

TERMINATOR: Dark Fate je vlastně vývarem prvních dvou dílů. Jen se současnými technologiemi a v současném světě. Padají narážky na zeď na Mexicko-americké hranici, protože právě tam se část filmu odehrává. Dále tu máme aktuální téma zbraní ve státě Texas. Po většinu času tu máme tři silné ženy v roli hlavních hrdinek – nutno podotknout, že se tu v tomto ohledu nijak netlačí na pilu nebo možná mám v tomto příliš posunuté hranice. Nebude tu žádnou novinkou to, že jedna osoba prchá, někdo ji chrání a někdo jiný se ji snaží zabít. Klasické téma, které funguje. Koncept cyklení je možné nahlížet i filosoficky v tom ohledu, že osud je neodvratný a lidstvo stejně míří k svému zániku.

Děj do značné míry ignoruje vše, co se stalo v posledních třech dílech Terminátorů, což je dobře. Obsahuje nějaké ty časové paradoxy a pár věcí, co nedávaj smysl, když se nad nimi zamyslíte, což jsem čekal. Obsahuje ale také návrat Sarah Connor, postavy z prvních dvou dílů, která dodává filmu ještě větší nostalgickou vlnu a jejíž herečka Linda Hamilton i ve svých 63 letech dokazuje, že dokáže být akční hrdinkou se vším všudy. Skvěle napsaná postava, která v rámci děje dává smysl. Navíc s jedním z nejlepších nástupů, co lze kdy a kde vidět. Z její „zpruzený zapšklý babky s bazukou“ film vytěžil maximum a nedovedu si představit, že by to šlo udělat o moc lépe. Její chemie s Arnoldem jsou opravdu okouzlující.

Celkem netypicky tu funguje i humor. Celý sál se asi na třech místech celkem hlasitě smál. Jeho strůjcem je většinou sám Arnie a má sebeironicý podtón. Co tu funguje jednoznačně je akce. Tim Miller je v tomto ohledu člověk na svém místě, film se nezvrhává v digitální orgie a většina akčních scén působí velmi fyzicky. Neustále se mění prostředí i typ akčních scén. Nacházíte tu také mnoho situací, které parafrázují dění z minulých dílů, ať už jde o další verzi dálniční honičky nebo finálový konflikt. James Cameron tu působil jako producent a dle některých zdrojů po Millerovi film ještě v mnoha ohledech upracoval v postprodukci.

Zásadní postavou je i nový Terminátor. Tady si nejsem jist. Ne že by to bylo zcela špatné, ale těšil jsem se, že Gabriel Luna bude působit ještě trochu méně lidsky. V podobné kategorii by mi do jeho role mnohem lépe padnul třeba takový Erza Miller, případně ze starší gardy taková Tilda Swinton by byla skvělá.

Potěší fakt, že film má spád. Je tu pár scén, kde si figury jen trochu zbytečně povídají, ale nejsou nijak rozvleklé. Vlastně mě příliš neirituje ani to, že jde jen o derivát prvních dvou dílů se vším všudy, včetně flashbacků do budoucnosti. Pokud by se ve stejném duchu neslo i další pokrčování, bude to asi už k nepřežití, ale nynější konstelace a její nostalgická vykrádačka předchůdců je odpustitelná.