Týden po LEPROUS navštívila naše hlavní město další vytříbená společnost. Tvořili ji jedni ze současných princátek progresivního metalu Angláni HAKEN a kanadský všeuměl DEVIN TOWNSEND, kteří se pro turné propagující aktuální momunet „Empath“ propojili v osobě klávesáka Diega Tejeidy. Důvodů k návštěvě jejich společné seance tak bylo dost, navíc když hlavní hvězda večera slibovala velice zajímavé složení doprovodného ansámblu.

Vzhledem k tomu, že koncert byl vyprodán, s účastí zjevně neváhalo vícero fanoušků. Před pražským klubem ROXY se tak už dlouho před avizovaným otevřením začala tvořit fronta, která se hadovitě táhla až daleko za roh budovy. A protože i v ROXY se hraje na dvaadvacátou policejní hodinu, bylo jasné, že časový rozpis bude dodržen s puntičkářskou přesností. Bez nějakého velkého váhání se proto příchozí rychle řadili na konec fronty a spěchali stihnout start v půl sedmé.

 A HAKEN začali na chlup přesně. Museli se sice spokojit s menším prostorem na jevišti, chudším světelným parkem, a rovněž i zvuk se optimalizoval až někdy v půlce jejich pětačtyřicetiminutovky, každopádně nic z toho jim neuškodilo. Stihli šest věcí, a jestli jsem je správně identifikoval, polovina z nich byla z aktuální loňské řadovky „Vector“ („Puzzle Box“, „A Cell Divides“ a instrumentálka „Nil By Mouth“), dva kousky obsahoval dosavadní opus magnum souboru „Affinity“ („Earthrise“ a „1985“) a jednoho zástupce skupina vypreparovala z alba „The Mountain“ („Cockroach King“).

HAKEN jsou samozřejmě střelci, a živě svoji studiovou formu jenom potvrzují. Skvěle sehraná mašina, kterou nezastaví žádné instrumentální orgie a ani sebekrkolomnější rytmický zvrat jí není cizí. Parádní rytmika Green/Hearne, kytarami s ořezaným tělem a chybějící hlavou ozvláštněná dvojice Henshall/Griffiths, a šikovný klávesák Tejeida, který propadl kouzlu „gumových kláves“ ROLI. Nad vším se pak nese ve výškách položený hlas Rosse Jenningse a snad jedině k němu mohly směřovat menší připomínky. Tedy za špatný zpěv rozhodně ne, to jen jeho pódiová prezentace nese až moc „oldschool“ prvků. Bylo znát, že fanoušci o HAKEN dobře vědí a naplněný sál je za předvedený výkon odměnil vřelým přijetím a velkým aplausem.

Jak už jsem zmiňoval v úvodu, Tejeida na téhle šňůře nesleze z pódia. V obligátní třičtvrtěhodince na přestavbu tak kolem jeho kláves vzniklo jakési zákoutí z rákosí a za zvuku havajského pobrnkávání se před námi postupně vyloupla pláž. Technici přebíhali sem a tam, nosili palmy osvícené „vánočními“ led řetězy, a svůj krásný blikající dostal dokonce i principálův stojan na mikrofon. Fanoušek si v tom mumraji ani pořádně neuvědomil, že už je milý Diego zpět ve svém královstvíčku z proutí a začíná míchat nápoje.

Osmá hodina večerní je tady, hráči v havajských košilích se postupně trousí na svá místa, obdrží drink a přesunou se na značku. A že jich je. Bicí má na starosti Morgan Ågren (KAIPA), druhou kytaru Mike Keneally (DETHKLOK, FRANK ZAPPA), osmistrunnou dotykovou kytaru Markus Reuter (STICK MEN) a basu Nathan Navarro (SOZO). Aby toho snad nebylo málo a i lačné oko diváka si přišlo na své, hnedle trojice sboristek (Samantha a Anne Preis, Arabella Packford) a sólová pěnice Ché Aimee Dorval. Šéf souboru jako poslední, to se rozumí samo sebou. Zajímavé entrée.

Jestli jsem se nedávno pozastavoval nad odvahou, zařadit do koncertního playlistu hodně novinek, před Devinem bych měl v tomhle ohledu jen nábožně pokleknout. Jeho playlist totiž obsahoval bez tří výjimek celé nové album, které má sloužit jako průsečík veškerou umělcovou kariérou, takže proposlouchat se jím je oříšek i ve studiové podobě. Živě má však všechno úplně jinou atmosféru a grády. Samozřejmostí je tvrdší sound, tentokráte bez zbytečného prznění efekty, bezchybné hráčské i pěvecké výkony a především na ROXY krásně čitelný zvuk. A to prosím na pódiu najednou hraje a zpívá deset lidí.

Mistr TOWNSEND je šílený lišák, který prostě dělá cirkus. Pokud šapitó z duše nenávidíte jako autor těchto řádků, mohli jste se nad některými proprietami či skotačením jen útrpně usmívat, avšak že to funguje, nepochybujte. Promítání mořských zátiší střídala projekce kocoura kosmonauta, pláž byla postupně demontována, došlo na převlékání nejen ženské části ansámblu, to když se začaly hrát věci z DEVIN TOWNSEND PROJECT. Na své si přišli i milovníci baletních kreací Devina v sukýnce, v „Lucky Animal“ nechybělo obligátní hromadné víření prstů ve vzduchu. Došlo i na sólové výstupy a Ché Aimee Dorval se, krom povinného kroucení v bocích, ukázala i jako skvělá zpěvačka a kapelníkova zdatná sekundantka. Všechny vjemy se ještě nestačily pořádně usadit, když nám všechny tři sboristky doskotačily do první brázdy, aby s Ché a Devinem nádherně přednesly křehkou verzi „Spirits Will Collide“, a společně tak ukončili regulérní část koncertu.

Následoval samozřejmě povinný přídavek, ale nebyl by to Devin, aby se spokojil s něčím fádním. Cover „Disco Inferno“ od TRAMMPS byla neskutečná sada, došlo i na FRANKA ZAPPU a jako úlitba milovníkům starých pořádků definitivní tečka v podobě „Kingdom“. Desátá hodina, děkovačka, aplaus a mizení do šaten.

Ne, zarytým fanouškem DEVINA TOWNSENDA se už zřejmě nestanu, každopádně jeho koncertní podoba umí být neskutečně sugestivní, dokáže vtáhnout do děje, pohltit a nepustit. Stejně jako ten listopadový večer v ROXY, kdy člověk odcházel s otevřenými ústy, co všechno si ten člověk může dovolit a fanoušci mu to stejnak sezobou z ruky. Kdo jiný to tak má? Hlubové smeknutí a uznalé pokývání hlavou.

Setlist:
Borderlands
Evermore
War
Sprite
Coast (Devin Townsend Project)
Gato (Devin Townsend Project)
Heaven Send (Devin Townsend Project)
Ain't Never Gonna Win (Devin Townsend Project)
Deadhead (The Devin Townsend Band)
Why?
Lucky Animals (Devin Townsend Project)
Castaway
Genesis
Spirits Will Collide (Akusticky)

Disco Inferno (The Trammps cover)
The Black Page #1 (Frank Zappa cover)
Kingdom

FOTO tradičně ilustrační, pouze z mobilu