Každý rok dá světu jednu výraznou nahrávku, která se snaží o herezi v srdci samotného black metalu. Za minulý rok stanuli na pomyslném trůnu przničů černého kovu newyorští LITURGY se svým čtvrtým albem „H.A.Q.Q.“. Kapela kroutí na metalové scéně patnáctý rok a za tu dobu si vybudovali zcela jiný přístup, než podobně ujetí blackmetaloví experimentátoři DODECAHEDRON nebo KRALLICE.

LITURGY se na svém posledním albu pokusili blackmetalová klišé rozbít na atomy a stvořit z nich zcela nové obrazce. Původní žánr slyšíte ve výškových kytarách, ale to, jak se pracuje s melodikou a konstrukcí skladeb, připomíná spíše než cokoliv jiného nejujetější vlhký sen Mika Pattona. Občas máte pocit, že hlavní kormidelník Hunter Hunt-Hendrix je buďto génius nebo šílenec. Možná obojí. Tahle intelektuální mánička má vystudovanou filosofii na kolumbijské univerzitě, ale také hudbu. Hlavně pak současnou skladbu, ale třeba také semináře u francouzského mistra soudobé hudby, Tristana Muraila. Právě jeho stopu lze nalézt i v LITURGY. Práce s hudební dramatikou, cit pro určitou dějovost a aranžérské obraty jsou tu pro black metal silně netypické, stejně tak jako orchestrální domalovánky, které nepůsobí samoúčelně.

 Současně se sluší říci, že Hunter Hunt-Hendrix je jediným původním členem. LITURGY je jeho kapela, byť osobnosti, které v LITURGY jsou, nejde považovat jen za nějaké nezajímavé křoví. Talentovaný bubeník Leo Didkovsky, který do kapely přišel minulý rok, hraje v současné době například také v KAYO DOT.

Ačkoliv na nové desce kapela demontuje black metal na fragmenty, dá se říci, že je mu v jistých ohledech věrnější, než na minulé desce „The Ark Work“, kde se LITURGY hodně zapomněli ve zcela jiných žánrech a album bylo svým stylem ještě více experimentující. Na „H.A.Q.Q.“ se kvarteto vrací v novém složení k ohýbání black metalu a zkoumání toho, co tento žánr vlastně unese. Když odhlédnete od všech těch intermezz, čeká vás svěží, originální pohled na black metal. Ačkoliv je tu patrný velký hudební nadhled, nedá se Hendrixovi upřít, že černý kov je jeho parketa a jeho zanícení pro styl je cítit. Současně je tu znát i to, že neustálé přepisování již mnohokrát vyřčeného dogmatu ho nudí. Za mě rozhodně nejpovedenější blackmetalové osvěžení z minulého roku.