A vida. Rok se se dvěma roky sešel a Mr. Vintersorg vydává další album pod hlavičkou svého osobního projektu. Abych hned zpočátku zahýřil upřímností…nemám toho chlapa rád. Nemám rád jeho projekt, nelíbí se mi, nelíbí se mi jak zpívá a taky ho nemám rád za to co provedl (v BORKNAGAR). Zkrátka vůči němu netrpím žádnými velkými sympatiemi, takže jsem přirozeně ignoroval i jeho novinkové album, s tím že jsem si ho sice kamsi nahrál, ale radši na něj hnedle rychle taktně zapomněl. Ovšem cesty života bývají spletité a tak i spirituální generátor nakonec skončil úplnou náhodou v mém přehrávači. Pravda jistou úlohu asi sehrála i skutečnost, že jsem při prvním poslechu vlastně vůbec nevěděl co poslouchám :-) Nakonec se však pravda provalila a já si musel chtě nechtě přiznat, že tohle se mu fakt povedlo.

První čeho jsem si na „Visions from the Spiral Generator“ všiml, bylo to že ho nějak často poslouchám. Proč? Nalákala mě struktura skladeb. Věřte, že na této desce je opravdu co poslouchat. Vintersorg se totiž nechal inspirovat postupy používanými v BORKNAGAR a svoji sólovku vystavěl na velmi promyšleném torzu moderního black metalu, jaký se dnes v Norsku hraje, který v kombinaci s jeho osobitým rukopisem tvoří opravdu svébytný útvar. Ovšem ortodoxní „blackouši“ se asi radostí nepodělaj. Nebylo by samo sebou, aby pan kapelník nezakomponoval do hudby také prvky zcela jiného ražení. A taky se tak stalo. Kromě občasného blackového „klepacího spodku“, který se střídá a někdy dokonce i překrývá s akustickými pasážemi, jsou zde přehršle pohanských motivů, podpořené sem tam nějakým tím samplem a nešálí-li mě ucho, několikrát jsem zaslechl i Lordovy hammondky a vlivy hard rocku 70. let, k němuž se nejeden stylotvorný maník ze severu v poslední době obrací (ucho nešálí, právě jsem v kreditech zjistil, že tam hammondky opravdu jsou). V konečném efektu z toho nakonec vyleze hudba, která má s blackem právě frčícím společnou pouze jeho energičnost a komplikovanou strukturu skladeb. Písničky jsou pomalejší. Je v nich nacpáno opravdu hodně zvláštně zajímavých melodií. Na basu správně basuje můj oblíbenec DiGiorgio. Vintersorg důmyslně přeskakuje mezi brutálním a melodickým zpěvem a atmosféru velmi dobře dotvářejí vkusně udělané klávesy. Je až k nevíře jak přirozeně na tomto albu splývají brutální a akustické složky hudby. Kupříkladu vezmu třeba bicí. Ty „jedou“. Společně s nimi basa. A nad tím vším „jede“ akustická kytara – ale opravdu „jede“ ! A to stylem, při kterém vám ani nepřijde na mysl, že by taky mohla „nejet“. Že by třeba taky nemusela v tomhle kontextu vůbec fungovat. Pochopili? :-) A nakonec i ten zpěv musím pochválit. Kdo zná poslední album BORKNAGAR, překvapení se nedočká, ale i tak musím přiznat že Vintersorg zpívá na tomhle počinu velmi funkčně, skoro bych napsal trefně.

Tahle deska byla pro moji osůbku zkrátka velkým překvapením. Doporučil bych ji všem, jenž mají rádi tvrdou , rychlou, procítěnou, hyperzajímavě melodickou komplikovanější muziku na víc než jeden poslech, která vám hned při první inhalaci nevymlátí mozek z hlavy (jako kupříkladu EMPEROR) a která se nechá s přehledem poslouchat i v jemném rozpoložení u praskajícího krbu s partnerkou na klíně. Jen bych nedoporučoval dodržovat ty rytmy. Přece jen je to sice poloakustickej, ale pořád ještě místy sušnej náhul.