OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Okej, zatímco slušní lidé skupují roušky (pokud možno bederní) a děsí se každého šikmého oka, my, metalisté, lidé s imunitou ocelovou, naopak natáčíme receptory na daleký východ s nadějí, že chytneme něco výjimečného. Zdá se, že divá americko-mongolská TENGGER CAVALRY přinejmenším dočasně po loňské smrti frontmana Nature Ganganbaigaleho docválala. Něco umírá, něco se rodí. Téhož roku se v Číně dala dohromady skupina se zlověstným názvem VENGEFUL SPECTRE. Netrvalo dlouho a tajemstvím opředená eskadra z provincie Kuang-Tang vrhá do světa eponymní koncepční debut s obalem, který potěší třeba fanoušky herní série Total War nebo designéra Hidetaky Mijazakiho.
Na čerstvé maso se Číňani vrhají do boje s nebojácným furore, které je podpořené dostatečně tuhou instrumentální a kompoziční zbrojí. Kam tyhle šílence s nabroušenými meči zařadit? Rozhodně do početného zástupu kapel, které do black metalu přináší lidové nástroje, v tomto případě čínské flétny a specificky znějící strunné instrumenty – vzhledem k tomu, že další informace chybí, mohu jen hádat, že o svojské zvukové rejstříky a předěly se starají především „čínské housle“ er-chu a stolní citera ku-čeng. Berte to asi tak závazně jako autentický recept na kung-pao od Jiřího Babicy.
Mnohem závazněji ale berte sdělení, že ač se jedná spíše o epizodické party, jsou použité s citem pro atmosféru a chytře umocňují intenzitu hudby, např. když tremolové riffy supluje citera v „Desperate War“, nebo když střednětempý klenot „Wailing Wrath“ díky flétnovým partům levituje jako Opičák Sun na nebesích. Stylové mezihry, ve kterých hodně prší a teče voda, mohou evokovat klasické wu-shu filmy a jsou příjemným závanem podzimního vánku před příchodem tuhých čínských mrazů.
To nás dostává ke kořeni identity VENGEFUL SPECTRE, které sahají do jílovité půdy agresivního, střelhbitého thrash metalu a raného symfonického black metalu. Ve způsobu, jakým kapela kloubí riffy s orchestrálními rejstříky můžeme nacházet odkazy na staré kotouče EMPEROR, jindy zase nekompromisní kadence kytar, prudké rytmické zvraty a démonický skřek frontmana připomenou formu CRADLE OF FILTH v době, kdy jejich kinder metal rval na kusy bělostná hrdla nevinných panen. Tím myslím samozřejmě sladké roky 1996 a 1998, kdy jsme byli mladí a i takový Jan Shnoff obsahoval ještě více ideálů než hořkosti, piva a zelí.
VENGEFUL SPECTRE nedisponují magickou originalitou, ale u pasu se jim houpe proklatě nabroušené ostří absolutního nasazení. Tohle není povinné šmrdlání black metalových tradicionálů, rutinérská hudlařina. Tohle je kapela, která se do svojí hudby vrhá s naprostým odhodláním, jako by každý track měl být její poslední. 36 minut plyne jako mraky po vodní hladině, a i kdyby někdo vyřízl z debutu VENGEFUL SPECTRE folkové doplňky, stále by tu byla dostatečně robustní, když už ne objevná metalová kostra.
Nic se ale amputovat nebude. Takhle pohromadě črtají mstivé přízraky z Kuang-Tang jistými tahy štětce krajinku s nádhernou a nezaměnitelnou atmosférou, do které se člověk hladce vnoří a vůbec se mu nechce ven. Navíc jediný virus, který tu řádí, je stoprocentně nakažlivá láska k metalu. Tu na rozdíl od koronaviru chytit chceš. Sejdeme se pod Horou pěti prvků!
Za leden 2020 od nás Čína získává dvojí ocenění: nejnakažlivější virus a nejnakažlivější black metal.
8,5 / 10
1. The Expendables
2. Desperate War
3. Wailing Wrath
4. Hermit
5. Rainy Night Carnage
6. Despair and Resentment
Vengeful Spectre (2020)
Vydáno: 2020
Vydavatel: Pest Productions
Stopáž: 36:08
DR: 5
Gear: Pioneer XDP 100R + Audio Technica ATH-M60x
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.