Když se na sklonku loňského listopadu Olve Eikemo alias „Abbath“ odebral se svojí alkoholickou závislostí do léčebny, vypadalo to s jeho brzkým letošním evropským turné k novému albu „Outstrider“ poměrně bledě. Přece jen necelé dva měsíce asi nejsou úplně tím nejsprávnějším obdobím k tomu se podobného neduhu definitivně zbavit. A tak z toho byla vlastně docela dobrá detektivka – zvládne to démonický Nor nebo nezvládne?

Soudě podle sobotního brněnského koncertu, prozatím to zvládl. Prozatím působil celkem ve formě, stoprocentně soustředěný na umělecký výkon bez jakýchkoliv dalších výstřelků. A dokonce ani v okamžiku, kdy zaplněná Fléda začala sborově skandovat variantu na známý španělský popěvek „olé, olé, olé, Abbath“, což mohlo v narážce na události z jihoamerické části turné znít jako jistá provokace, nehnul obr ani brvou a jen se dál poctivě věnoval své kytaře a zpěvu. Snad se tedy v jeho případě blýská na lepší časy. 

           
Co celý ten večer překvapilo, byl jistojistě zvuk. Nepamatuji si, že bych v blízké minulosti byl svědkem podobně vybrané, špičkové a naprosto křišťálové zvukové společnosti, která nám navíc vydržela celou dobu, od první předkapely až po hlavní hvězdy. Vskutku, byla radost ve Fléděpořádně nastražit uši.      

Vynikl díky tomu hned set úvodních Chilanů NUCLEAR, kteří holdují svižnému klasickému thrash metalu, v němž sice není prostor pro nějaké zásadní odchylky od stylových klišé, ale naživo zněl parádně (nemluvě o perfektním coveru „Evil Dead“ z legendárního debutu DEATH). A vynikl díky tomu i set norských blackařů 1349, kteří nejsou podobně nijak originální, ovšem hýčkají si ve svém středu bubeníka SATYRICON Frosta, což jim dozajista značně zvedá akcie.

Po nich sál poněkud nepochopitelně mírně prořídnul, a to přestože přišel první z vrcholů večera, mnohými (včetně mě) nakonec možná řazený ještě výše, než pozdější vystoupení ústřední hvězdy. Ano, VLTIMAS byli v přetrvávající zvukové blaženosti naprosto úžasní, navzdory malinkému prostoru, který jim zbýval na pódiu díky nachystané baterii bicích ABBATH, a navzdory tomu, že poměrně netradičně přehráli jen kompletně vlastní loňský debut „Something Wicked Marches In“, neboť jiné skladby nemají a vypůjčenými si nevypomáhají. Přes to všechno to byl mistrovský metalový kus naživo, neomylně dirigovaný ústřední trojicí, z níž je každý jistě mimořádnou osobností. Nenápadný mistr kytary Rune „Blasphemer“ Eriksen, bubenický pořízek Flo Mounier, jehož sypačky vypadaly vedle těch Frostových tak nějak lidštěji, a samozřejmě velmistr uhrančivosti David Vincent, který pro tentokráte odložil všechny struny, a když v černém kabátku a nezbytném kovbojském širáku s drobně démonickým warpaintem promluvil do mikrofonu, zněl jako Elvis Presley z nejhlubšího pekla. A co teprve, když zpíval.

Všechny tyhle kvality se spojily s mimořádnými kvalitami zmiňovaného alba a o výsledku tím pádem nemohlo být pochyb. Ano, tohle byl koncert, kterým by se klidně mohla měřit všechna extrémně metalová vystoupení pro rok 2020.

Na následně uklizené pódium byl poté rozhodně zajímavý pohled, protože místo obvyklé zadní stěny stage vévodilo obrovské logo ABBATH čelu vyvýšené baterie bicích. Nejsem si úplně jist, zda už jsem podobné řešení v minulosti viděl, každopádně bylo poměrně občerstvující a dá se předpokládat, že v budoucnu tuhle variantu scénického uspořádání ještě budeme vídávat.

Samotný Abbath, jak už bylo naznačeno, tedy nenechal nikoho zapochybovat o své střízlivosti a přesně na čas ve svém tradičním warpaintu odpálil velmi solidně odsýpající koncert. Silnější to z mého pohledu bylo zejména při skladbách z eponymního debutu, protože čerstvá dvojka „Outstrider“ zkrátka takový potenciál nemá, tedy až na výjimky, jako třeba „Harvest Of Pyre“. Do playlistu se vmáčklo i pár kousků od IMMORTAL, potažmo sólového projektu I, a celých těch sedmdesát minut živého hraní uteklo jako voda. Možná to bylo i tím, že Abbath tak trochu působil, jako kdyby to celé chtěl mít co nejrychleji za sebou, možná prostě jen proto, že šlo zkrátka o blackmetalovou, tedy ve své podstatě velmi rychlou tvorbu. Kdybych celé vystoupení ABBATH označil jako nenápadnou, ale o to více účinnou lavinu, která se na nás bez přestání shora hrnula, asi bych vlastně nemohl najít lepší přirovnání.

        
Ve finále jsme tedy byli svědky dvou velice silných vystoupení dvou důležitých subjektů současné metalové scény a myslím, že ruka pořadatelů byla v tomto směru velmi, velmi šťastná. Rozdávat totiž metal podobně plnými hrstmi, to se zkrátka nemusí pokaždé podařit, a o to víc brněnský večer ve Flédě zazářil.

Setlist: Hecate, Count the Dead, Bridge of Spasms, The Artifex, Warriors, Ashes of the Damned, Harvest Pyre, Against the Tide, In My Kingdom Cold, Tyrants, Calm in Ire (Of Hurricane), Outstrider, Winterbane, To War!

Foto: Gapa