OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
WORMHOLE sú jednou z tých súčasných extrémnych kapiel, ktoré majú členov z rôznych kútov sveta, naživo tam každú chvíľu hrá niekto iný, takže to na koncerte máte ako v tombole. Zostava, ktorá pred pár rokmi hrala na jednej z Lucasových akcičiek pre fajnšmekrov, už v súčasnosti iste neplatí, kedysi boli WORMHOLE zmes Južnej Afriky, Štátov a Škótska, dnes je štvorka Sanil Kumar (gitary), Sanjay Kumar (gitary, basa), Mat Tillet (bicie) a Anshuman Goswani (vokály) lokalizovaná do amerického Baltimoru. Nejde o nejaké nepopísané hárky, prinajmenšom o spolkoch ako VULVODYNIA, VALE OF PNATH alebo COGNITIVE svet už vcelku vie. Mixovanie slamujúceho BDM a deathcoru, prípadne atmosférický death/black a deathcore dokopy, alebo technický kov smrti, to všetko majú odskúšané.
WORMHOLE hneď na prvom albume a takisto naživo prekvapili sofistikovaným a „modernistickým“ podaním brutálneho death metalu, orientovaného na sci-fi témy a atmosféry. Na novinke v tom pokračujú, osmička skladieb za necelú polhodinku vám predvedie, aké všemožné, niekedy až protikladné prístupy k extrémnemu kovotepectvu sa dajú skombinovať tak, aby spolu až nečakane dobre fungovali a zaujali. Tu sa pracuje s priamočiarym a nariffovaným brutálnym death metalom s chytľavými, temperamentnými linkami, ktoré svižne prejdú do drviacej, občas takmer klišéovitej slamenice, aká by nahrávku mohla poslať aj do koša, ak by na nej dominovala. V tomto pomere aj v súčinnosti so zverskými vokálmi funguje dobre a navyše tu máme tretiu zložku, veľmi technický a atmosférický vyhrávkový technický death, v ktorom sa vám pripomenie čokoľvek od DEATH a CYNIC až po THE FACELESS alebo BEYOND CREATION. Výsledkom je veľmi brutálna a zároveň technicky a progresívne znejúca nahrávka, v ktorej navyše nájdete aj veľa neprvoplánových melódií.
8 / 10
Vydáno: 2020
Vydavatel: Lacerated Enemy Records
Stopáž: 28:23
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.