Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak nám sice zrušili koncert, ale domácí poslechy jsou stále ještě povoleny. A tak si dnes poslouchám stále ještě aktuální desku CAR BOMB a raduji se z ní. Je to jedna z mála kapel, která přežila trend mathcore tsunami a stále si drží vysokou jakost. Po čtyřech letech se čtyřka z Long Islandu, která od svého počátku přes skoro dvaceti lety drží stejnou sestavu, přihlásila s novou řadovou deskou.
„Mordial“ vlastně v ničem nepřekvapí a přirozeně navazuje na svého předchůdce. Obecně lze říci, že je přístupnějších, melodických zpívánek je opět o něco více než na minulé desce „Meta“. V pasážích, které jsou klidnější a neřve se v nich, jsem měl velmi často pocit, jako bych se díval na DEFTONES přes rozbité sklo, které váš svět rozseká na menší, nenavazující fragmenty. CAR BOMB ale dokáží i kousnout. Nálady a přístupy k tvorbě se rychle střídají, skladby se náhle lámou od klidů ke špinavým výplachům, matematickému „džentování“ i disharmonickým skřípanicím.
Zvukově jde opět o skvost. Pod nahrávkou je stejně jako na minulé desce podepsán Joseph Duplantier z rytmické mašiny GOJIRA jako creativní konzultant. Dvorní zvukový inženýr GOJIRY Johann Meyer pak dohlížel na nahrávání samotné. I přesto se mi zdá, že ten pochoďácký groove na minulé desce, jež vznikala pod podobným dozorem, byl mnohem citelnější a CAR BOMB se od něho trochu odchýlili. Deska je také o něco roztříštěnější. Jakoby si kapela před skládáním řekla, že za každou dlouhodobou rovnost v rytmu se bude popravovat. To samé lze velmi často říci o hamornických postupech, které působí tak, že na každý riff někdo aplikoval melodický deformátor.
Jestliže předchůdce působil hodně mechanicky, aktuální deska je v mnoha ohledech pokřivená. Její obal vlastně skvěle prezentuje, co najdete uvnitř. V dnešní době generických nahrávek umírajícího djentu je parádní slyšet nahrávku, která má kořeny hluboko ve „staroškolské“ metalové matematice, ale nerezignuje na neustálé objevování nových tvarů. CAR BOMB to opět dokázali. Z mého prvního živého setkání na letošním Brutal Assaultu jsem sice s hubou dokořán neodcházel, ale studiový materiál, který předložili na své poslední desce, je opět zcela přesvědčivý.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.