Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po dlouhých osmi létech se hlásí montrealský kulomet se čtvrtou deskou a opět se jedná o kus z kategorie úplné vyhlazení. BENEATH THE MASSACRE neuhnuli. Byť vyměnili v sestavě celkem zásadní prvek, stále zní, jakoby těch osm let téměř nebylo. A to včetně breakdownových sekaček, jež oprašují z propadlin času. V podání kanadského řeznického kvarteta zní i tyto fragmenty jako ta nejostřejší artilérie.
Nová deska „Fearmonger“ je destruktivní technický death metal té nejvyšší jakosti. Nepodléhá trendům. Jde si tvrdě za svým. Je tu stále jednoduše rozpoznatelná práce Chrise Bradleyho, který kombinuje onanistické pidlikání, kytarové dostihy a betonově riffové kvádry žuly. Zvířecí Elliot Desgagnés svým hlasem naprosto vládne a výrazně zahušťuje celý zvuk kapely. U BENEATH THE MASSACRE vlastně kytara většinou nehraje roli tvrďáka. Veškerou bestialitu a hutnost zvuku garantují vokál a v druhé řadě pak bicí.
Když už jsem ho dvakrát zmínil, pojďme se podívat na novice v kapele. Šestadvacetiletý benjamínek Anthony Barone používá bicí sestavu jako zbraň. Povětšinou zní jako tu více, tu méně přerušovaná kulometná nevyčerpatelná salva. Svého předchůdce, Justina Rousselleho, v tomto ohledu zastoupil beze ztráty kytičky. Jeho nevybouřené mládí dává kapele ještě více dravosti a rychlosti. A to jsem si po minulém albu „Incongruous“ myslel, že něco takového už není možné.
Vadí mi snad jen jediná věc. Občas tu jedou dvě kytarové linky přes sebe, jako na konci skladby „Autonomous Mind“, a ze zvuku a aranžmá pulzujících neonových kytar mi tu naskakuje kopřivka. Mají to BENEATH THE MASSACRE zapotřebí? Musí tímto způsobem uměle zahušťovat zvuk? Za mě je toto krok vedle a bez podobných komedií by byl zvuk možná méně plný, ale o to syrovější a přirozenější.
Kanadské kvarteto na nové desce i po dlouhé pauze neztratilo nic z toho, čím na poli technického novodobého death metalu dominovalo. „Fearmonger“ je další ostrý zářez. Stále je to smrtelná rotační zbraň s vysokou účinností. Nepřináší nic nového, ale v tomto případě nic nového ani nechci. V jejich případě žádám technický nálet a ten jsem dostal. Ve své kategorii toto bude jednoznačně jedna z desek roku 2020.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.