V časech, kdy „They Often See Dreams About The Spring“, zatím poslední řadové album DRUDKH, disponuje již dva roky starou visačkou, je třeba poohlédnout se po nějaké té bokovce. V minulém roce se v této roli osvědčila druhá deska WINDSWEPT „The Onlooker“ a letos to vypadá, že stejně úspěšně se této nelehké úlohy mohou zhostit jednak YGG (letos vydána deska „The Last Scald“) a nebo třeba SVRM, další z dlouhé řady ukrajinských blackmetalových objevů. V následujících řádcích se budeme věnovat druhé jmenované kapele, one-man bandu SVRM, jenž pochází přímo z epicentra ukrajinského BM, tedy města Charkova.

Osoba, jež za štítem SVRM stojí, jakýsi tajemný pan „S.“, se dá označit za velmi aktivní, od roku 2015 totiž chrlí záznamy jako na běžícím pásu (opět poměrně typický úkaz u jednočlenných BM kapel). Většinou se ale jednalo o dema, nejrůznější EP či kompilace, za jediné dva záchytné body v diskografii můžeme považovat pouze „Lyxyji Vitry Stohnut Bez Upynu“ (2018) a právě letošní záznam „Zanepad“.

Stopáž desky se horko těžko dostala nad bídnou hranici dvaceti minut, některé skladby navíc disponují i krátkými intry či mezihrami. Ovšem to, co nám po všem tomto ořezávání zbyde, se dá považovat za vskutku interesantní materiál. Na kratičké hrací ploše SVRM oscilují mezi klasickým melodickým BM, dotýkají se tíživé DSBM atmosféry a volně přecházejí až někam k melancholickým hranicím blackgaze (zejména při poslechu první skladby „U pekli“ se mi vybaví REMETE anebo dokonce nedostižní WOODS OF DESOLATION a jejich koruna „As The Stars“). V táhlých a rozvážných melodických polohách se samozřejmě často zjevují učitelé DRUDKH („Pozbavlennja“) a nebo třeba i ruská GRIMA.

I když má „Zanepad“ na svou obhajobu pouhých dvacet minut, využívá je ohromně efektivně. Pan S. ukazuje, že nemá ve svém arzenálu jako většina one-man kapel jen pár starých dobrých zbraní, jež do nekonečna střídá, ale disponuje větší škálou výrazových prostředků, které ještě navíc dokáže vhodně a účelně kombinovat. Naprosto ukázkovým případem je již zmiňovaná „U pekli“, jejíž grandiózně-melodický rozjezd to dotáhl až na první místo v kategorii „ringtones“ na mobilním telefonu autora těchto skromných řádků.

Není to vůbec žádná revoluce (spousta z vás určitě spokojeně zůstane u starých dobrých dřeváků typu „Hvis Lyset Tar Oss“) ani žádná složitost, SVRM nepřicházejí pod vlajkou blackmetalového převratu, jen vkusně kombinují a aranžují nejrůznější stavební kameny napříč několika blackmetalovými sub-žánry. Ovšem definitivní důkaz o schopnostech našeho skladatele-sólisty přinese až opravdové dlouhohrající album, kde bude muset pan S. zapracovat ještě mnohem více, aby stupeň nadšení udržel přinejmenším tak vysoko jako dnes činí na „Zanepad“. Nyní ale vládne spokojenost, čas čekání na novou desku DRUDKH dokázali SVRM vyplnit znamenitě.