Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dvojka šílenců z Rhode Island vypustila v minulém roce album, které je nejlepší a nejdotaženější z celé jejich pětadvacetileté kariéry. Možná je to tím, že jsem si včera zahrál DOOMa a „Sonic Citadel“ si pustil k tomu. A najednou všechno to peklo kolem a řezání zombíků motorovkou začalo dávat smysl. Některá zvuková aranžmá na „Sonic Citadel“ vám ostatně ten zvuk motorovky ostentativně rvou do uší. Za vámi dusají bicí, bičující vám záda a občas se ozve vzdálený zbustrovaný ječící vokál. Živá zvuková zkáza, nalitá do rockových forem, které proleptává a zvesela teče dál.
Tahle dvojka je v mnoha ohledech kultovní. Pamatuji doby, kdy jihočeská noisová mafie, sdružující se stále pod tagem N.A.A.B., dokázala prodat vlastní babičku za koncert této legendy. Stejně tak si vybavuji spoustu naštvaných obličejů lidí, kteří nikdy nechtěli jet na Brutal Assault, a kvůli LIGHTNING BOLT prostě museli. Byla to POVINNOST. Koncert na Brutalu, na který na vzdálenou scénu přišel ukojit zvědavost i sám principál Tomáš a vydržel tam povinnostem navzdory proklatě dlouho. Stage crew po většinu setu museli držet cabinety, aby se jim nepoložily… LIGHTNING BOLT jsou prostě spíše přírodní úkaz, nežli hudební těleso.
Jejich nová deska je špinavý rock’n’rollový kvapík, který nikdy nepoleví. Bicí běží sprinty a struny zamořují prostor rzí. Po zvukové stránce jde o samorost, který je prostě nenapodobitelný. Po většinu času je to garáž plná špíny a jisker, ale přesto je vše čitelné a ostré. Olejnaté závody v kytarovém pidlikání i diskotéka přibíjená sbíječkou. Repetiční figury, při kterých můžete juchat v rauši nebo čelit hranici šílenství.
LIGHTNING BOLT nahráli svoji nejotevřenější desku. Díky zvuku, v rámci žánru celkem hitovým postupům a nasávání přísad z mnohých dalších žánrů jde o desku, která bude skousnutelná pro mnohem větší skupinu lidí, než tomu bylo do této chvíle. Brian Gibson dokáže krást melodické motivy a následně je mrzačit způsobem, který miluji. Současně si ale drží jasný rukopis, jedinečný zvuk a skladatelský styl. Palec hore.
1. Blow to the Head
2. USA Is a Psycho
3. Air Conditioning
4. Hüsker Dön't
5. Big Banger
6. Halloween 3
7. Don Henley in the Park
8. Tom Thump
9. Bouncy House
10. All Insane
11. Van Halen 2049
Diskografie
Sonic Citadel (2019) Fantasy Empire (2015) Oblivion Hunter (2012) Earthly Delights (2009) Hypermagic Mountain (2005) Wonderful Rainbow (2003) Ride The Skies (2001) Lightning Bolt (1999)
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.