Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Záznamy, jejichž obsah spadá do žánrové kategorie disponující znepokojivou visačkou DSBM, neboli „Depressive (Suicidal) Black Metal”, nejsou na našich stránkách zrovna častými hosty. Dnes si však napravíme pošramocenou reputaci a společně se podíváme na zoubek jednomu z četných stylových reprezentantů. Z poměrně rozsáhlého portfolia není právě jednoduché vybrat opravdu zajímavý kousek, neb jeho hledání výrazně ztěžují celé zástupy druholigových až třetiligových kapel (často jednočlenných projektů), které se k nám valí zejména pod německou a americkou zástavou. Volba nakonec padla na BEGOTTEN, kanadskou trojici, která v těchto dnech vydává svou druhou dlouhohrající sbírku prozaicky pojmenovanou „If All You Have Known Is Winter“.
Stejně jako drtivá většina jejich souputníků, vydávají se i BEGOTTEN do boje o posluchačovu pozornost s poměrně omezeným arzenálem výrazových prostředků. Nicméně o ten v DSBM ani nejde, nezáleží totiž kolik zbraní máte, ale jak ostré či jak účinné tyto zbraně jsou. Zvláště pak v případě, že při plánování svých kompozic hodláte býti poměrně velkorysí a pravidelně atakovat hranici sedmi minut (nicméně tato i mnohem delší stopáž je v žánrovém kontextu záležitostí z kategorie naprosto standardních).
BEGOTTEN své středověké halapartny a sudlice naostřili opravdu znamenitě a hned v první skladbě „Useless“ (inu, není třeba si za každou cenu tykat s originalitou) servírují celou řadu skutečně poutavých momentů. Jistě, motivy jsou to navýsost jednoduché, nicméně nesmírně návykové a hned po prvním poslechu mající tendenci uchytit se ve vaší mozkovně na hodně dlouhou dobu. Jedním z mnoha exemplárních případů je závěr titulní skladby, kde ta samá, výpravná a krásně melancholicky rozervaná melodie rezonuje na více než dvě minuty trvajícím úseku. To samé se odehrává prakticky ve všech skladbách, BEGOTTEN dlouze servírují chytlavou linku, pak jen decentně změní rytmus a vytáhnou z nástrojů další, neméně posluchačsky příjemnou melodii. Tempově ale není album monotónní, plynule přechází od relaxačního, jakoby zasněného tempa, až po nekompromisní blackové klepačky, při kterých se vám ze stropu sype omítka.
V DSBM občas bývají problémem vokály, konkrétně pak ono nešťastné přiškrcené kvílení, které kdysi zpopularizoval zejména Nattramn ve svém projektu SILENCER. To Thomas Learner preferuje klasický vyřvaný vokál se sympaticky protahovanými koncovkami, který produkci BEGOTTEN padne jako nebohému oběšenci konopná oprátka. Škoda, že kapela tentokráte byla více ortodoxní a kromě manického řevu odsouzence v posledním tažení občas do repertoáru nezařadila i čisté vokály jako za časů EP „And The Wind Cries Death“ nebo debutového alba „A Waning Silhouette“, kde tolik vynikla krásná „Nostalgist“.
Druhá deska BEGOTTEN se nedá považovat za striktní a žánrově čistokrevnou záležitost. Občas jsou ke slyšení motivy vyskytující se v produkci melodic/atmo blackmetalových sestav (namátkou VELDES v tvrdších momentech období „Flameless“), relaxační odlehčení jako vystřižená ze zpěvníku melancholiků AUTUMN'S DAWN (časy stejnojmenného EP) a v neposlední řadě se dostane ke slovu i ne právě typický výstup sólové kytary (závěrečná položka „Malaise“). Další přirovnání vidím zcela určitě u BONJOUR TRISTESSE (období „Par Un Sourire“) a samozřejmě u dvojice apoštolů australského DSBM, tedy nedostižných AUSTERE a zejména pak WOODS OF DESOLATION v časech jejich čarokrásného počinu „Torn Beyond Reason“ (jakkoli jsou BEGOTTEN vůči WOODS OF DESOLATION jednodušší, přímočařejší a méně atmosféričtí).
„If All You Have Known Is Winter“ je líbivá, náladová a svým způsobem velmi podmanivá nahrávka, je ideálním materiálem k přemýšlení, odpočinku i rozjímání. Pro méně vyrovnané jedince, kteří na svůj život nahlíží z patra sebelítosti a rezignace, pak může naopak sloužit jako inspirativní soundtrack k nejrůznějším typům sebepoškozování. Já však jakožto příznivec méně ultimátních řešení žiletku s oprátkou odkládám do skříně na horší časy a raději znovu mačkám „Replay“. Ta půlhodinka, kterou už jsem v zajetí BEGOTTEN strávil nejméně dvacetkrát je totiž nesmírně příjemná a povznášející.
Posluchačsky velmi vděčný DSBM. „If All You Have Known Is Winter“ od kanadských BEGOTTEN je líbivá, náladová a svým způsobem velmi podmanivá nahrávka, je ideálním materiálem k přemýšlení, odpočinku i rozjímání.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.