K nenadálým hudebním objevům, obzvláště těm hned vydávajícím u velikého labelu, bývám většinou velmi obezřetný. Spíše než léty nabité zkušenosti hudebního posluchače, obyčejná logická úvaha napoví, že z neznáma se objevivší komety s nepříliš dlouhou historií jen těžko dokáží hlasitěji promluvit do dění na hudební scéně. S výraznou podporou silného vydavatele se může podařit i komerční úspěch, ale čas nakonec sám ukáže, jak to s kvalitou tvorby takové kapely bývá.

Podobné úvahy nešlo vytěsnit ani při prvním setkání s americkými IRIST, o jejichž existenci nebylo doposud příliš mnoho informací. A najednou tady máme debutové album a rovnou na značce Nuclear Blast. Když však odmyslím pouze negativní konotace, nezbývalo než věřit, že i nějaký jiný než ryze komerční důvod k jejich anganžmá mít vydavatel musí.

A ten se objasní hned po první poslechu alba. Příjemným překvapením se totiž záhy ukázala být právě hudební produkce této pětice z Atlanty. Na různých místech se lze dočíst o inspiračních vlivech jako GOJIRA, CULT OF LUNA anebo dnes již nefunkční BURST. S tímto se dá vcelku souhlasit, ale mě okamžitě napadla ještě podobnost s dnes již polozapomenutými Kanaďany THREAT SIGNAL, konkrétně s jejich debutem „Under Reprisal“ z roku 2006.

Produkčně i kompozičně lze lehce vystopovat mnohé styčné plochy. Navíc i před těmi 14 lety jsme měli co dělat s „last minute“ objevem, který se vytasil s moderně znějící metalovou kolekcí. Vtipné je, že i „Order Of The Mind“ zní v roce 2020 moderně, přestože v zásadě nenabízí nic neotřelého, jen a pouze shrnuje povětšinou letité poznatky na poli metalové hudby.

A tyto shrnuje nanejvýš přesvědčivě. Ostrý rozjezd úvodní skladby „Eons“ jasně stanoví pravidla následujících více než 40 minut a zároveň rozestaví pevné mantinely. Ty definují vskutku masivní zvuk kytar a v mnoha momentech „nahallovaný“ vokál, pumpující ještě více energie do již tak vysokonapěťových refrénů. Produkčně však jako celek nahrávka sedí výborně. Ona snaha o momumentální zvuk není přehnaná a nikterak rušivá s ohledem na snahu znít hlavně jako syrová a autentická metalová kapela.

IRIST se navíc ukazují jako zdatní skladatelé, schopni do ostré muziky vtěsnat něco jako chytlavé refrény („Burning Sage“, „Creation“). V tomto ohledu se mi právě nejvíce evokují vzpomínky na již zmiňovanou nahrávku kanadských THREAT SIGNAL. Tady ale zase veškerá podobnost může skončit, neboť v případě těchto Američanů lze přeci jen hovořit o méně prvoplánové a více promyšlené a komplikované produkci.

Podporou pro toto tvrzení nechť je například skvělá skladba „Severed“, která na poměrně skromné ploše necelých 4 minut plně odhalí všechny přednosti skupiny. Chytlavý riff, podmanivá ústřední linka, sugestivní atmosféra a monumentální refrén. Pořadové číslo 3 v playlistu alba také definitivně potvrdilo, že natlačit tuto kapelu pod světla ramp nebyl zas tak úplně marný nápad.

Další průběh alba už pak víceméně udrží nastavenou laťku, byť časem už přeci jen proplouvá na povrch jistá absence osobitosti této debutující kapely. Ta se však ukazuje být toliko jediným významným nedostatkem počertech nabušeného a neskonale odsýpajícího alba, které se prostě skvěle poslouchá. Asi v tuto chvíli nemá cenu příliš řešit, jestli tohle může skupině zafungovat i napodruhé. Když se jí povede nejeden progresem načichlý prvek z kategorie nesmělých náznaků („Harvester“, „The Well“) přetvořit v definující faktor své tvorby, bude to jen dobře. V kombinaci se schopností účelně namíchat brutalitu s melodikou by se mohly dít věci vskutku neslýchané.