OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhý díl desek a nahrávek, které stojí za to připomenout z roku 2019 se bude týkat žánrů, jež se valí a také se v nich povětšinou křičí. Od neocrustových monumentů, přes sludgemetalové bažiny, screamo, post-cosi až k dronovému okraji, za kterým už je jen hlomozící šum. Rok 2019 a jeho bezprostřední okolí byl u nás na bažinaté desky, které stojí za to zmínit, celkem bohatý.
Epická, poctivá, vyřvaná emařina, koketující s black metalem i postrockem. Od podobný kapely chci rozervanost, melodie, co mně při západu slunce přivodí nirvánu, a krvácející hlasivky. To tady je. Od epileptického disharmonického škubání, přes zablácený buldozer, až po poetickou hudební malebnost. Debutová deska jak řemen a rád se k ní vracím.
Hrubozrnná síla a apokalyptický tlak. Oproti minulým deskám překvapuje zvuk. Syrový a neuvěřitelně plný. Mám pocit, že v porovnání s tímto minulé desky této těžkotonážní bestie jely tak na půlku výkonu. Má tendenci vás obklíčit a sevřít. Vedle zvuku se těším i z nápaditějších bicích a celkově temnější atmosféry zmaru. Konec světa už má svoji hudbu a zní přesně takhle.
Jihočeský pohrobek screamo mohykánů z H.A.T.E! za léta výrazně zhutněl, zpomalil a oreznul. Zůstávají skvělé texty a fascinace japonskou estetikou. Díky jedné kytaře působí válcující rytmy trochu stroze, ale určitá dávka zpustlosti tomu vlastně svědčí. Navíc Hromy z Low resolution studia dodává i na kost ohlodaným riffům potřebnou šťavnatost a monumentálnost. Pokud hledáte náplast na to, že poslední nahrávka LVMEN se datuje k roku 2017, jsou TOSIRO dobrou volbou.
Druhé album pod německým labelem Alerta Antifascista obsahuje jen dvě skladby a svojí rozmáchlou plochou přesahuje třicet minut. Dostatečný prostor pro epické potiché začátky, uhánějící hutné riffové monolity a hru s gradací a dynamikou skladeb. Další temný hardcorový soundtrack má tentokráte melancholičtější odstíny, poplatné rozpoznatelnému étosu západočeské sudeťácké scény a není to náhodou. V sestavě najdete ex-členy kapel jako ALBION nebo LE BAIN DE MAID.
NULAJEDNANULANULA – Mit Liebe Aus Sudeten
GATTACA - Monumenty selhání
TOSIRO – Postila
BAESTIEN – Ritual
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.