Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Blízký východ z provincie Quebec vrací úder! Tři roky po vydání výborného alba „Ruins Of Empires“ se tenhle žánrově agilní kvartet kolem marockého rodáka Achrafa Loudiyho vrací s další náloží multikulturního a řádně pompézního metalu. Na „Al Qassam“ čeká posluchače opět spektakulární cesta proti proudu času, do padlých říší a mezi mrtvé či pozapomenuté kultury. Budou se zaříkávat prastaří démoni, číst polorozpadlé svitky, blány bubnů budou sténat, kytary hrozivě bzučet a orchestr burácet. A milovníci exotických odnoží tvrdého kovu vrnět blahem. Ostatně, méně už nelze od AETERNAM žádat.
Kapela se samozřejmě neodchyluje od receptury, která znamenitě fungovala na předchůdci. „Al Qassam“ je tak postavený na pevných žulových základech melodického death metalu, kterým se proplétají melodické power metalové refrény a bombastické orchestrální aranže, v nichž uslyšíte krom klasických nástrojů i podmanivé hlasy orientu či Jižní Ameriky. Oproti „Ruins Of Empires“ posílil akcent na agresivní deathové vozby posílené o explozivní orchestrální aranže. Deska zní ještě kompaktněji a agresivněji, přitom ale ne placatě. Nejednou se těm, kteří trochu zklamaně sledují zplošťování italských velmožů FLESHGOD APOCALYPSE, přivřou oči blahem, když se potkají tvrdě nabušená kila a výkřiky strun i dechů.
Pro AETERNAM ročník 2020 se hodí obtížně přeložitelný anglický přívlastek „cinematic“. Dovednosti kvartetu v oblasti aranžování a propojování orchestrálna s metalem se nadále vybrušují a zdokonalují. Pokud zmínění italští FLESHGOD APOCALYPSE narazili na kamenité dno prázdné pompy, epičnost AETERNAM je i nadále podložená výtečnou prací rytmiky, silnými riffy dua Guertin – Loudiy a melodickými nápady, ve kterým se jako zlatá nit blyští folklórní elementy. V tomto ohledu „Al Qassam“ připomíná rané desky ORPHANED LAND, v téhle podobě ale formálně vybroušenější.
Navíc cením, že si kluci dali tu práci a u videa rozebrali mou recenzi na předchůdce, kde jsem trochu žehral na emocionální plochost melodických vokálů, která vadí hlavně v baladách. „Al Qassam“ obsahuje jen jednu, zato naprosto skvostnou. Kanaďani si do „Palmyra Scriptures“ zavolali na pomoc Kobi Farhiho z ORPHANED LAND a výsledkem je překrásná skladba, která by zářila i na nejlepších řadovkách domovské kapely izraelského pěvce.
Zkrátka nepřijdou ani vyznavači pláče houslí er-hu, které opět dostanou prostor v drtivých „Celestial Plains“. V „Hanan Pacha“ složí AETERNAM hold památku říši Inků a ukážou, že Panova flétna nemusí znít jako výtahová apropriace kdysi mocné kultury. Všechny tyhle klenoty se postupně shromažďují a podtrhují strhující zážitek z desky, která sice startuje jako povinná, řemeslně zručná jízda, ale pak už jen graduje a graduje až do eruptivní „Poena Universi“, v níž zní a hrají AETERNAM vůbec nejlíp ve své kariéře.
Z pozice prima záskoku v dobách, kdy legendy blízkovýchodního metalu „berou saunu“, se Kanaďani na „Al Qasssam“ s lehkostí vypracovali do žánrové extraligy. Tenhle kotouč se letos bude hodně těžko sesazovat z trůnu smrtící pompy.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.